Ještě v podzimní části sezóny jsme vám představili předsedu Správní rady Pavla Rosenbacha, kterého následoval Tomáš Balabán. K minulému rozhovoru byl potě přizván Tony Schneider, aby dnes přišla řada na Reného Pazderu. Tato rubrika se již pomalu chýlí ke svému konci, jako předposlední byl zpovídán mimo jiné také viceprezident Café Baru Espaňa, jenž má na svých bedrech i několik dalších funkcí. 

Nemůžeme začít jinak, než otázkou kdy a jak ses dostal k malé kopané?
Musel jsem chvíli přemýšlet, ale bylo to v roce 2006, kdy jsem se poprvé o tomto sportu dozvěděl a kdy jsem poprvé naskočil do koloběhu Superligy v dresu Bohunic 30. Přivedl mě k němu můj kamarád a dlouholetý hráč Bohunic 30, Bob Hřebíček, se kterým se znám díky našim rodičům v podstatě od dětství. Tehdy jsem skončil s velkým fotbalem a hledal další „angažmá“. Nabídl mi, že jeho tým hraje malou kopanou a obránce by se jim hodil. Tak jsem na jeho nabídku kývl a o pár dní později jsem odehrál svoje první utkání na Moldavské proti Dromu.

Mohl bys popsat svoji hráčskou kariéru v BSMK?
Jak jsem už řekl, začal jsem svoji kariéru v dresu Bohunic 30 a vydržel jsem v tomto týmu dodnes. Bohunice se sice přejmenovaly na Café Bar Espaňa, ale já pořád zůstávám. (úsměv) Občas si zahraju manažerskou ligu za výběr BSMK, ale co se týče klubové příslušnosti, jsem srdcař.  



Kdy ses dostal do Správní rady?
Tak to bylo v roce 2009, kdy se začala rýsovat kostra jakéhosi vedení BSMK, protože do té doby to byla v podstatě „one man show“ v podání Filipa Judy, který zastával všechny funkce ve svazu, a to nebylo dobře vzhledem k tomu, že počet týmů neustále stoupal a tudíž i věcí k řešení bylo stále víc. Ať už šlo o delegaci rozhodčích, rozlosování, udělování pokut a trestů, propagaci a medializaci svazu atd. Na to jeden člověk nestačí. Filip mě tedy oslovil s tím, jestli bych mu s chodem soutěže nepomohl. Tehdy byl ve Správní radě i Pavel Rosenbach a myslím, že taky Marian Kaláb. Později se složení rady měnilo, až dospělo do současné podoby a já si myslím, že v téhle sestavě jsou pracovití lidé, kteří mají o BSMK zájem a věnují mu svůj čas a nervy.   

Zastáváš v BSMK i nějaké jiné funkce?
Jsem předsedou Disciplinární komise a také předsedou Oddělení pojistných událostí. Nově přebíráme společně s Tondou Schneiderem Komisi rozhodčích. Přestože se situace zlepšila, pořád není dostatek lidí na to, aby každý vedl jen jedu komisi či oddělení. Rozložení funkcí je ale spravedlivé a zároveň takové, aby si každý mohl spolehlivě a kvalitně plnit svoje povinnosti.

Která funkce tě nejvíce baví?
Těžko říct, ona to zase taková zábava není, ale nejblíž je mi asi Disciplinární komise.

Která tě nejvíce časově zaměstnává?
Tak to bude opět funkce předsedy Disciplinární komise. Kromě letní a zimní přestávky je vlastně pořád co dělat. Každé kolo začíná v pátek a končí ve čtvrtek a zřídka se stává, že by nebyla alespoň v jedné soutěži udělena červená karta nebo se nestal nějaký prohřešek proti pravidlům. Neznamená to, že by musela při každém provinění zasednout celá Disciplinární komise, ale pro mě to znamená projít zápas od zápasu, zpracovat maily od rozhodčích, udělit tresty a pokuty, poté je zveřejnit na stránkách svazu a rozeslat upozornění prezidentům klubů. Zároveň kontrolovat úhradu už udělených pokut, atd. Je toho víc než dost a někdy je to ubíjející. Týmy si ale myslím už zvykly, že pokuty je třeba hradit v termínu a až na výjimky tak činí.    

Do čeho v rámci správní rady nejvíce mluvíš?
Já rád a často mluvím do všeho. (úsměv) V rámci zasedání Správní rady to funguje spíše formou diskuze. Vyskytne se určité téma, určitý problém, ke kterému má každý co říct. Někdo víc, někdo míň, ale zapojují se všichni. 

Který z problémů, jež řešíte, tě nejvíc vytáčí?
Abych byl upřímný, mě osobně nejvíc vytáčí zbytečnosti v rámci organizace svazu. Všechny ty tanečnice, zpěvačky, módní přehlídky, věci, do kterých svaz vráží peníze a nejsou, podle mého názoru, vůbec potřeba. Chápu, že v rámci propagace a sponzoringu je občas nutné něco takového lidem předvést, ale jsou tu i další věci. Moje vize v rámci zlepšování služeb a organizace svazu tkví v tom, že je potřeba zapracovat na věcech, týkajících se malé kopané samotné! Je nutné se zaměřit na rozhodčí, na disciplínu, na včasné začátky zápasů, na věci, které zatím pokulhávají. To všechno okolo je vedlejší, protože dokud nebude svaz fungovat vnitřně na 100%, budeme vypadat v očích hráčů, prezidentů a všech ostatních, pro které to vlastně všechno děláme, jako blbci. K čemu nám bude módní přehlídka, když na zápas nedorazí rozhodčí. Teď jsem to trošku nadnesl, ale v tomto duchu jsem to myslel.  

V čem vidíš největší posun ve fungování BSMK za poslední dobu?
Když si vzpomenu na svoje začátky v BSMK a na to, jak svaz funguje dnes, nedá se to vůbec srovnat. Nebojím se říct, že ve všem, ale abych odpověděl na otázku, za poslední dobu vidím největší rozdíl v kvalitě soutěží, v Superlize už je to samý fotbalista, také druhá liga se zlepšila a připomíná mi Superligu tak před čtyřmi, pěti lety. Samozřejmě i stránky BSMK prošly velkou proměnou, zavedly se reporty ze zápasů, Tipliga a další věci, které členy BSMK obohacují. Je toho víc.

Co je podle tebe potřeba zlepšit? V čem posunout brněnskou malou kopanou zase o kousek dál?
Určitě je třeba zapracovat na věcech, které jsem uvedl dříve. Zlepšit celkovou vnitřní organizaci svazu. Poslední dobou jsme se hodně věnovali rozhodčím a budeme v tom pokračovat, protože to je asi nejčastější téma diskuzí s členy BSMK. Ale abych jim nekřivdil, myslím, že úroveň a přístup rozhodčích se zlepšil.

Co bys vzkázal členům BSMK?
Aby svou případnou kritiku, nebo otázky směřovali k nám, předsedům jednotlivých komisí a oddělení, kteří s tím můžeme dál pracovat. Sám jsem byl několikrát svědkem kritiky, ale potom při zasedání Valné hromady nemá nikdo žádné otázky ani připomínky. Přitom to je ta příležitost, kdy a kde je můžou směle přednést. Ať si prezidenti týmů zjistí, co jejich hráčům vadí, co by chtěli zlepšit, ať rozhodčí argumentují proti kritice, která padá na jejich hlavy. Jenže to je ten problém. Všechno se řeší „u piva“. To je špatně. Když máme totiž zasedání Správní rady, nikdo (až na výjimky) nevyužije možnosti zaslat maily s připomínkami, které můžeme probrat a vyřešit. Byl jsem přítomen rozlosování Superligy, 2. ligy, 3. ligy série „A“ a také jsem se zúčastnil školení rozhodčích. Nikdo ani tentokrát při otázce, jestli má někdo nějakou připomínku, nezvedl ruku. Chtěl bych tedy členům BSMK vzkázat: „Nebojte se podělit o svoje dojmy, přijít s připomínkou nebo konstruktivní kritikou“.  

Funkcionářské práce máš dost a dost. Ale přece jen, více tě asi baví hráčská činnost.
U mě je ten problém, že nejsem jen hráč, starám se o chod klubu a než člověk všechny kluky obvolá, jestli jdou na zápas, než se ujistí, že mají všichni dresy, potom nezapomenout na registračky, atd. Ale když začne zápas samotný, užiju si to. Bohužel nejsem v pozici, kdy bych pouze přišel na hřiště, pobavil se s klukama, odehrál zápas a jel zase domů. To všechno, co tomu předchází a následuje, mi to samotné hraní trošku kazí.   



Jak vidíš šance Café Baru Espaňa pro letošní sezónu i pro ročníky následující?
Letos jsme sice porazili Tripoli, což se nestává každý den, ale zbytečně jsme ztratili 2 body s Cordobou, i když soupeř byl kvalitní a také s Tangem, protože tam jsme měli na víc, než prohru 1:2. Jediná ztráta, která mě nemrzí, je prohra s Gioiou, protože tam jsme nastoupili v silné sestavě, ale soupeř byl jednoduše lepší. Máme stále kontakt s čelem tabulky, takže stát se může cokoliv. Prioritní je samozřejmě postup na Mistrovství ČR. Nebudu lhát, že bych si nepřál titul, po těch mnoha druhých místech, kdy jsme byli celkovému prvenství velmi blízko, by to byla taková satisfakce za odvedenou práci. Je to ale čím dál těžší, protože v Superlize už není vyloženě slabý soupeř. Cíl pro následující sezóny je udržet konkurenceschopný tým, který se bude držet na špici tabulky a jednou ten titul urve! 

Jaké je tvé civilní zaměstnání?
Jsem zaměstnancem jedné advokátní kanceláře, takže dělám to, co jsem vystudoval. Možná i díky tomu je mi práce v Disciplinární komisi blízká. (úsměv)

Co tvoje mimofotbalové koníčky?
Já jsem typický příklad gaučového povaleče. (smích) Rád si hodím nohy na stůl a podívám se s ženou na nějaký film, nebo seriál. V červenci se nám narodí dcera, takže se to asi všechno změní a bude nás časově dost zaměstnávat. Jinak si rád zajdu na squash, hraju rekreačně florbal. Mým velkým koníčkem je kurzové sázení, kterým si celkem slušně přivydělávám. No a v neposlední řadě Kometa. (úsměv)

Patříš mezi silnou kolonii fanoušků hokejové Komety. Jak vidíš její šance v semifinále s Plzní? Jak daleko až může dokráčet?
Naladili formu na správný čas, takže jako správný fanoušek věřím, že může dojít až na vrchol. Já osobně jsem rád, že ve čtvrtfinále dostala Spartu a v semifinále Plzeň, protože třeba na Pardubice Kometa hrát neumí. Plzeň je silná doma, ale venku se jí tolik nedaří a to je šance pro Brno, které je doma taky hodně silné, a navíc jsou na tom lépe s defenzivou. Jestli zopakují výkon, který předvedli proti Spartě, můžeme se v Brně těšit na finále. (úsměv)

To je odvážné tvrzení, ale nejsi sám, kdo věří ve finále. Na závěr se opět přesuňme k fotbalu. Fandíš nějakému klubu ve světě?
Jsem fanouškem Chelsea, takže slovní přestřelky mezi fanoušky Realu a Barcelony jdou mimo mě. (úsměv) Nejsem ale jedna z těch rychlokvašek, co začaly Chelsea fandit, až po tom, co přišel Abramovič a začal rozhazovat peníze. Pamatuju éru současného kouče Di Mattea a hráče jako Desailly, Poyet, Zola, Flo a další, to byla pravá Chelsea. Nemám rád „uměle“ vytvořené kluby bez historie, jako je třeba Manchester City, ale chápu, že peníze do fotbalu patří a kdo je má, může přilákat hvězdné hráče.   

Přestřelky mezi fanoušky Realu a Barcelony jdou tedy mimo tebe. S kým se tedy jakožto fanda Chelsea špičkuješ nejčastěji? 
Měl bych asi říct Tottenham, což je největší rival Chelsea, možná ještě Arsenal, tou jsou derby v pravém slova smyslu. Dnes spousta lidí mylně užívá výraz "derby" pro zápasy týmů ze špičky tabulky, ale většinou jsou to zápasy městských rivalů. Pro mě je třeba největším derby na světě zápas Glasgow Rangers - Celtic Glasgow, tam jde i o náboženství. I kdyby byl jeden první a druhý poslední, bude se hrát na krev. Navíc skotská liga je tvrdá už sama o sobě. Když to pominu, nikdy jsem nepřišel na chuť Manchesteru United, takže já se asi nejvíc nervuju u zápasů právě s United. Poslední remíza 3:3, kdy Chelsea vedla už 3:0, mě dlouho mrzela.
 
Říkáš, že pravá Chelsea je již minulostí. Ta současná Chelsea ale sbírá daleko více úspěchů. Jsi tedy spokojený s trofejemi nebo bys byl raději, kdyby Abramovič nikdy nepřišel?
Narážel jsem spíš na "fanoušky" Chelsea, kterých se vyrojilo neuvěřitelné množství právě po příchodu ruského miliardáře. Já samozřejmě Chelsea úspěchy přeju a jsem za ně rád, snad to jednou dotáhnou i v Lize mistrů – třeba to bude letos. Poslední finále prohrála právě s United, i když je už měla "na lopatě". Jak jsem už říkal, vím, že peníze do fotbalu neodmyslitelně patří a jsou potřeba, takže když přišel do Chelsea Abramovič a začali přicházet hráči jako Verón, Ševčenko, Petit, později další, šance na úspěchy vzrostly. Pořád ale preferuju filozofii mládežnických akademií a zapojování vlastních odchovanců. Líbí se mi práce Arsenalu. Ale abych nemluvil jen o anglické lize, třeba Ajax je také pověstný svou líhní talentů. Navíc mi trošku chybí nacionalismus, jednu dobu se v základní sestavě Chelsea nenašel jediný Angličan a také ostatní týmy Premier league na tom byly obdobně. Takže skloubit mládí se zkušenostmi, odchovance s nově příchozími, a pokud i tak budou úspěchy Chelsea trvat, budu spokojen.
 
Děkuji za rozhovor.

- Michal Kašpárek -