"Soupeři mě často podcení a já se snažím být ve správný čas na správném místě", to je jednoduchý střelecký recept Radima Stolaře

Zimní přestávka se pomalu chýlí ke konci, a tak i webové stránky BSMK znovu ožívají. Zbývající čas hodláme vyplnit pokračováním v sérii rozhovorů, ať už s hráči Superligy, tak se členy Správní rady. Jako první se představí opora a kanonýr týmu Natural 95 Radim Stolař.

Kdy a jak si začínal v malé kopané?
Úplně přesně si teď nevzpomenu, ale už to bude asi něco okolo deseti let. Tenkrát jsem hrál futsal a někdo mi řekl, ať si jdu zkusit malou kopanou, tak jsem šel. Hrávalo se v Bohunicích. Někdo přinesl balón, píšťalka se dala do ruky prvnímu, kdo do ní uměl fouknout, další člověk napsal výsledek na čtverečkovaný papír a bylo to. (smích) Od té doby se to pohnulo o pořádný kus dopředu.

Jak ses dostal do Naturalu 95?
Do Naturalu jsem se dostal přes kamarády z Vinohrad a bude tomu tak 4 až 5 let. Ale dřív jsem to bral na lehkou váhu, dával jsem přednost jiným zájmům. Pořádně se tedy Naturalu věnuji cca dva roky. Však když se podíváš do statistik, tak určitě zjistíš, jak to je. (úsměv)

Co je podle tebe nejsilnější stránka týmu?
Myslím, že jsme dobrá parta. Každý jsme úplně jiný a to jak povahově, tak herně. Na hřišti i mimo něj se tak dobře doplňujeme. Díky tomu nám to v rámci možností funguje.



Na čem by se naopak ještě mělo zapracovat?
Nikdo z nás se fotbalem neživil a už asi ani živit nebude. Ale myslím, že si hlavně musíme uvědomovat takové ty základní věci a v zápasech je poté plnit. Když každý plní, co má, tak dokážeme potrápit opravdu kohokoliv v této soutěži. Takže zapracovat na tom, abychom to zvládali co nejčastěji, tudíž potrápili co nejvíce soupeřů. (úsměv)

Jak bys zhodnotil loňskou sezónu, popřípadě nastínil ambice do té letošní?
Tak ten základní cíl máme pro každou sezónu stejný – nespadnout. (smích) Pak už jsou takové ty ambice, které probereme spíš u piva, kde občas padnou věty jako: „Sakra, takovej šestej flek by nebyl špatnej.“ Ale že bychom si přímo před sezónou určili, na kterém místě musíme skončit, to ne.

Máš osobně nějaký největší zážitek nebo úspěch s malou kopanou?
Loni na turnaji v Pardubicích jsme uhráli 4. místo, což byl, myslím si, vzhledem k naší sestavě a síle okolních celků velký úspěch. Jen je škoda, že se o 3. místo nehrál zápas, rozhodovali o něm jen pokutové kopy. Na zápas jsem totiž neskutečně věřil.

Jak ses dostal k plnění funkce kapitána?
Asi je to proto, že po ostatních hodně řvu. Ale tím nemyslím, že bych jim neustále sprostě nadával, to jen občas. (smích) Taky odešel Jirka Veverka, který byl kapitán a Filip (Štěrbáček, prezident klubu, pozn. red.) má s kapitánskou páskou tendenci příliš mluvit s rozhodčími. (smích) Tak to zůstalo na mně.

Jaké je tajemství tvých střeleckých úspěchů?
A to si vážně myslíš, že ti tu veřejně prozradím svůj recept, jo? (smích) Nevím, prostě to tam někdy nějak padá. Někdy máš štěstí, jindy zase ne.

Ale vážně. Vždyť v letošní sezóně jsi vstřelil téměř polovinu všech branek svého týmu. Na čele tabulky střelců soupeříš s hráči elitních mužstev. Je snad v Naturalu nastavená taktika „Všechno na Stolaře“?
Hele, na to neexistuje žádná rovnice. Dost lidí mě podcení, nechají mi moc prostoru, protože si řeknou: „Co by tady ten stokilovej třicátník mohl udělat.“ V této soutěži hrají mladí kluci, okolo dvaceti let, jsou neskutečně rychlí, pohybliví, šikovní s balónem. Trénují několikrát týdně. Taky jsem tak dřív hrával. Dneska se snažím urvat kousek prostoru a být ve správnou chvíli na správném místě. To je asi tak moje jediná zbraň, ale samozřejmě potřebuji kvalitní spoluhráče, kteří jsou naladění na stejnou notu. V žádném případě ale není našim herním stylem, aby se všechno dávalo na mě. Ono to tak jen vyplývá ze hry, ale je i spousta situací, kde to chystám já klukům. Prostě se snažíme hrát fotbal, a kdo se dobře postaví a dostane správnou přihrávku, dá gól. Na mě to akorát vychází nejčastěji.



V čem je podle tebe malá kopaná jiná, než ostatní sporty, při kterých se kope do balónu?
Jestli myslíš třeba nohejbal, tak tam se kope přes síť a nemůžeš dát gól. (smích) Ale ne, porovnám to samozřejmě s futsalem a velkým fotbalem. Vztáhnu to na sebe. Osobně jsem si při futsalu těžko zvykal na menší balón, ale to ještě šlo. Více mi vadí, že je příliš systémový, přehnaně účelový, propracované signály atd. Určitě chápeš, co tím chci říct, chybí tam větší volnost. Ale samozřejmě třeba v podání Tanga je to krásné představení, na to se rád zajdu podívat.
Co říci k velkému fotbalu? Dlouho jsem ho hrál, ale myslím, že už to není pro mě. Tahat ve třiceti letech těch 100 kg, s jedním kolenem po operaci a druhým problémovým. Navíc po hřištích, která mnohdy vypadají, jako každá druhá louka na přehradě… Nejvíce mi teď vyhovuje malá kopaná. Velikost a kvalita hřiště, délka zápasu i pravidla.

Takže se soustředíš pouze na malou kopanou nebo si přeci jen občas zahraješ i velký fotbal či futsal?
Občas zajdu na trénink velkého fotbalu, ale to opravdu jen zřídka. I když mě kluci stále přemlouvají, abych s nimi hrál za Slovan B. (úsměv)

Je něco, čeho bys chtěl s Naturalem, nebo všeobecně v malé kopané dosáhnout?
My nemáme přehnané cíle. Vydržet hrát co nejdéle, držet nejvyšší soutěž a trápit v ní co nejvíce soupeřů. Ale hlavně se fotbalem bavit.

Máš v lize soupeře, se kterým hraješ nejraději, nebo naopak někoho s kým se na zápasy příliš netěšíš?
Celkově mezi týmy nemám soupeře, se kterým hraju nejraději nebo na koho se naopak netěším. Spíše jde o některé individuality. Štve mě, že jdeš na zápas kolem soupeřovy kabiny, a odtam slyšíš z úst některých rádoby pánů bohů fotbalistů řeči typu: „Tak kolik tomu Naturalu dáme dneska?“ To se pak na to hřiště moc netěším, ale zas o to větší mám radost, když je porazíme. Naproti tomu jsou tam kluci, kteří už vyhráli kdeco, hrají za přední týmy, ale  před každým zápasem přijdou, podají ti ruku a zeptají se: „Tak co Radime, jak se máš?“ Na takovéto soupeře se těším.

Jaké je tvé civilní zaměstnání?
Dělám furt ty vykrádačky. (smích) Ne, pracuji jako technik.

Jaké máš koníčky?
Tak samozřejmě fotbal. Hokej, tenis, vůbec asi všechny sporty. Pak hudba a vůbec jakákoliv zábava.

Máš oblíbený fotbalový klub?
Vyloženě oblíbený klub asi nemám, i když díky mému výbornému kamarádovi se více zajímám o Tottenham. Jinak se rád podívám na jakýkoliv dobrý fotbal a je mi jedno, zda je to liga mistrů nebo utkání městské ligy.

Děkuji za rozhovor. Ať se daří.
 
-Michal KAŠPÁREK-