Radek Pokorný se stal trenérem národního mužstva České republiky v malé kopané a ve své premiéře dovedl tým až do finále Mistrovství Evropy

Na začátku listopadu se v rumunském městě Tulcea odehrálo Mistrovství Evropy v malé kopané. Česká republika u této události samozřejmě nemohla chybět, a naše reprezentace pod taktovkou trenéra Radka Pokorného dosáhla na velký úspěch - stala se vicemistrem Evropy. Hráči ČR si v základní skupině B poradili postupně s Moldávií (3:2), Kyprem (3:1) i Srbskem (3:0) a z prvního místo suverénně postoupili do nedělních vyřazovacích bojů.

Ve čtvrtfinále narazil Pokorného výběr na nepříjemné Portugalce, které dokázal porazit 1:0. V semifinále je poté čekal druhý celek skupiny A, Řecko. Svěřenci trenéra Pokorného sice dlouho prohrávali, deset minut před koncem ovšem srovnal záložník Tomáš Plot na 1:1 a utkání nakonec dospělo až k pokutovým kopům. V nich se zaskvěl český brankář Fišer, který dvě penalty chytil, a po trefách Kováře se Švihálkem mohla Česká republika slavit postup do boje o zlato.

Ve finále bylo soupeřem domácí Rumunsko. Rumuni byli již před mistrovstvím pasování do role největšího favorita turnaje. A vstoupili do něj úspěšně, když stejně jako naši bez ztráty bodu ovládli svoji základní skupinu. V semifinále si poté smlsli na Moldávii 4:1, a v cestě za korunovací králů starého kontinentu jim stál již pouze výběr ČR. Ten ovšem heroickým výkonem překvapil všechny přítomné a dlouho sahal po titulu. Ještě tři minuty před koncem utkání vedli naši bojovníci 3:1, domácí ovšem snížili, a v poslední minutě z penalty zvládli i vyrovnat. Zápas dospěl až do pokutových kopů, a v nich bohužel naši podlehli domácím 1:2.

Zlaté medaile tedy zůstaly doma v Rumunsku, Češi jsou ovšem vicemistry Evropy, a to je obrovský úspěch! Celému výběru i realizačnímu týmu patří velká gratulace. Nejlepším hráčem turnaje byl navíc vyhlášen František Karaffa, i jemu tedy ještě jednou gratulujeme.

Sestava ČR:
Fišer – Karaffa, Szczygiel, Fekete, Kovář – Plot, Hanák, Švihálek, Liuni, Matějka. Trenér: Radek Pokorný, vedoucí týmu: Michal Sirovátka
 
Žádný celek nemůže pomýšlet na úspěch bez kvalitní práce trenéra. Na ME v Rumunsku tuto roli plnil Radek Pokorný a právě on byl přizván k rozhovoru, převážně o uplynulém šampionátu.
 
Jaké byly tvoje začátky v malé kopané?
K malé kopané jsem se dostal, když v Brně měla za sebou svých prvních pět let. To jste tu ještě určitě žádné rozhovory nedělali a my jsme to hráli doslova za barákem. Tenkrát jsme začínali hrát za tým FC Kalinka podle zdejšího nákupního centra na Dlouhé ulici v Bohunicích. Dnes už na to hraní moc nemám, tak jsem se z nejvyšší soutěže herně přesunul do druhé ligy, kde jsem si právě s lidmi, kteří se mnou v roce 2003 začínali, udělali tým. V nejvyšší soutěži jsem však zůstal, a to jako trenér klubu TRIPOLI BRNO. A k té reprezentaci. Filip (pozn. Filip Juda, prezident Českomoravského a Brněnského svazu malé kopané)mě zná z Tripoli, ví, že to tam nějakým způsobem vedu, a po dvou titulech ligových v posledních dvou letech to asi nevedu špatně, tak mě řekl, že se teď na Českomoravským svaze malé kopané řeší post trenéra repre a jestli bych si troufl na nároďák. Domluvili jsme se na podmínkách smlouvy a v září už jsem vedl první trénink reprezentace.
 
Během svojí kariéry si posbíral hodně zážitků i úspěchů. Je něco, na co speciálně vzpomínáš?
Divejte - zážitky… u nás jsou díkybohu každý rok stejný. (úsměv) Vlastně od té doby, co hraju malou kopanou, tak jsme na vítězné vlně a v nejvyšší soutěži malé kopané neznám za posledních osm let nic jiného než mistrovský titul, takže se daří nad plán. Největší bych asi ani nechtěl vybírat, celá malá kopaná je pro mě obrovský zážitek.

Kde jsi v sobě probudil trenérské sklony a schopnosti?
Probudil jsem je, když už jsem moc nestíhal na hřišti. To mi vždycky kluci říkali, ať si jdu radši stoupnout za lajnu a něco jim tam vykládám, že to tak bude lepší. (smích).Takže dnes už jsem za tou lajnou a na to hraní v SIMOST Superlize už to moc není. Na tu druhou ligu to teda asi ještě je, protože přece jen ta kvalita je tam tak desetiprocentní oproti Superlize. Prostě jsem už nestačil na to tempo.

Ale tak přeci jen občas ještě něco odehraješ i za Tripoli, ne?
(přemýšlí) Myslím, že letos už tam nemám ani jeden start. (jeden start tam Radek přece jen má, pozn. red.) Ale to je taky podmíněno tím, že jsme udělali toho Fischera, kde hráváme, jako ta stará garda se sestavou z roku 2003, tedy spíše tak pro radost. Protože tady ta Superliga za Tripoli už je prostě o nervech, každej chce vyhrát, postoupit na Mistrovství republiky a nejlépe k tomu ještě si zkusit evropskou fázi Ligy mistrů v malé kopané.

Radek Pokorný ve službách TRIPOLI BRNO, jehož úspěchy ho vynesly až na trenéra národního týmu

A pokud byste skončili do druhé, tedy postupové, příčky, chtěli byste Superligu s Fischerem alespoň zkusit? (v současnosti se Fischer Café nachází na 1. pozici)
Abych ti to řekl popravdě. Já mám vlastně přehled o Superlize i druhé lize, a vím, že tam je takovej rozdíl… Kluci vždycky říkali: „Jo, postoupíme, i v Superlize to nějak uhrajeme“. Já jim na to odpovídám: „Hoši, nemá to cenu. Budou tam tři soupeři, se kterýma si zahrajeme, jinak budeme od každýho dostávat příděl“. Takže to je můj názor, i když nepopírám, že hrát SIMOST Superligu je opravdu zážitek pro každého fotbalistu, je tam obrovská kvalita a konkurence a to té soutěži dává šmrnc. Navíc její medializace je dneska už opravdu velká a to zvyšuje prestiž celé ligy.

Je ještě něco, čeho bys chtěl dosáhnout v malé kopané? Ať už jako hráč nebo jako trenér.
Jako hráč asi abych si ještě nějaký rok zahrál, i když zřejmě už jen druhou ligu. Jako trenér samozřejmě pokračovat v Tripoli. A co se týče reprezentace, tak ta se mi velmi líbila, rád bych s ní pokračoval, ale myslím si, že je tu víc takových lidí, kteří ji mohou trénovat, takže čas ukáže. Teď jsem teprve na začátku, tak snad mě neodvolají dřív než mi skončí smlouva, to je pro trenéra vždycky nepříjemné. Ale jak říkám,čas ukáže.

Už se konečně dostáváme k reprezentaci, hlavnímu tématu našeho setkání. Začneme od začátku. Jak se skládal tým?
Od začátku září jsem vedl tréninky nároďáku. Věděl jsem o hráčích, se kterými mohu počítat jako se základní osou pro takové turnaje jako je Mistrovství Evropy a musím říct, že mě na šampionátu rozhodně nezklamali. Před Mistrovstvím jsem na tréninkách vyzkoušel skoro 40 hráčů. Z nich si potom vybral nejlepší patnáctku a s tou jsem odlétal do Rumunska. Důležitý je i kolektiv. Mít špičkové hráče, kteří nejsou ztotožněni s kolektivním přístupem je jako sbírka diamantů, která navenek nemá žádné souznění, prostě se k sobě nehodí.

Chtěl bych zdůraznit, že jsme oslovovali i hráče z ostatních týmů, nebylo to jen: „vezmem půlku Tripoli a jedem“. Já osobně jsem mluvil s Petrem Čechem z Tanga, kdo by od nich mohl. Bohužel blbý termín nám nikoho dalšího neuvolnil. Stejně tak to bylo v případě Honzy Pšikala z Café baru Espaňa. Nicméně nakonec to dopadlo tak, jak to dopadlo, tedy velmi dobře.

Jak bys popsal váš pobyt v Rumunsku?
Hned v úvodu bych chtěl říct, že to byl velice příjemný pobyt. Zázemí byla úplná paráda a za to bych chtěl Českomoravskému svaz malé kopané i pořadateli šampionátu Rumunskému svazu malého fotbalu, poděkovat. Jak ubytování, strava, byly tam nachystané různé programy. Navštívili jsme  například Parlament v Bukurešti, (impozantní palác, po Pentagonu 2. největší budova na světě, pozn. red.), podnikli jsme organizovaný výlet na Ukrajinu aj.Speciálně kvůli Mistrovství Evropy v malé kopané se tam postavil nový povrch hrací plochy, takže všechno nové, moderní. Zkrátka zázemí i všechno okolo bylo výborné.

Ve zmiňované hale se na některé zápasy tísnilo obrovské množství fanoušků. Počítali jste s takovou návštěvou a tolik bouřlivou atmosférou?
Ne všechny zápasy byly tak našlapané, ale třeba při finále s domácím Rumunskem, to jsme opravdu nečekali. Hala o kapacitě 17 000 byla vyprodaná. Nebylo možné sehnat lístky na finále a to vás těší, že na finále, ale i na další zápasy přijde doslova plný dům. Byla tam samozřejmě obrovská nadvláda fanoušků Rumunska, ale třeba při tom finále bylo sympatické, že se tam sešli hráči ostatníchtýmů, a když jsme vstřelili branku, tak byla slyšet odezva. Takže to nebylo tak úplně jednostranné. Kolikrát mě ani hráči neslyšeli co jim říkám, jaký tam byl řev a povzbuzování fanoušků.

S jakými ambicemi jste do turnaje vstupovali?
Měli jsme samozřejmě v tréninkovém centru přidělený nějaký ten čas na tréninky v průběhu Mistrovství i před jeho začátkem a mohli jsme pozorovat i jiné mančafty, pokud neměly uzavřený trénink. Když jsme tam viděli některé ostatní týmy, jak se připravují, tak samozřejmě respekt… Nebo bylo třeba zajímavý, že když jsme byli na parníku, což byl jeden z dalších animačních programů organizátorů šampionátu, tak se tam hráči báli dát i kafe, protože se pak na ně trenéři dívali přes prsty. Já jsem klukům povolil jedno malé pivo po obědě, na tom nebylo nic špatného. Samozřejmě ale byli hráči pod dohledem se stravou, měli jasný řád, včetně časového harmonogramu a drželi se ho. Jsem přesvědčen, že právě i tyto věci jako je strava a nejen její podání, ale i doba jejího podání v návaznosti na časový hamonogram hráčů v průběhu konání šampionátu, jsou nesmírně důležitou složkou, která může ovlivnit hráčovu psychiku a výkony v utkání. Ale zpět k cílům - chtěli jsme hlavně postoupit ze skupiny a to se stalo, finále bylo nadplán, a to je vždycky příjemné.

Dalo by se říct, že jste splnili nad očekávání?
To asi ano. Ale na druhou stranu my jsme s Rumuny hráli výborně. Když jsme ve finále vedli  čtyři minuty před koncem 3:1, tak nikdo moc nepochyboval o tom, že to už nějak uhrajem. Možná trošku nezkušenost to ovlivnila. Možná, kdyby tam v tom závěru byli zkušenější hráči… Ale všechna čest těm, co hráli!

Takže kdybych se zeptal, co stálo mezi vámi a titulem, byla by to právě ona nezkušenost?
Asi to tak bohužel bude. V závěru byly situace, které se měly asi řešit jinak, udělaly se fauly, které se udělat neměly, to asi nakonec rozhodlo. Ale na druhou stranu musím říct, že jak jsme zahráli to finále, to tam nečekal nikdo. Měli jsme nějaký systém, který jsem nastavil, a který všichni dodržovali. Předvedená hra vypadala opravdu moc pěkně, jako bychom spolu hráli několik let, přitom tenhle výběr byl složen i z těch, kteří na takovéto akci byli zcela poprvé. Měl jsem z toho, co vidím velkou radost. Navíc po zápase za námi přišli protihráči a říkali, že jsme byli lepší. I na rumunských stránkách a v rumunských novinách jsme se potom dočetli, že vyhráli se štěstím. Ale to je prostě fotbal, jsme druzí, teď už s tím nic nenaděláme, druhé místo je skvělé.

Určitě je to velký úspěch. Takže turnaj vlastně hodnotíš velmi kladně po všech stránkách?
Ano. Kromě zmiňovaného zázemí, věcí okolo, výkonů, výsledků atd. bych ještě uvedl, že jsme měli skvělou partu a ta dělá strašně moc. Stanese, že nastanou nějaké komplikace, chyby, ale tady ne, tady všechno šlapalo jak hodinky.

Jak vidíš svoji budoucnost u reprezentace?
Tak to nezáleží jen na mně. Za sebe - rád bych samozřejmě pokračoval. Jak jsem už řekl, mám smlouvu u reprezentace na dva roky a uvidíme co přijde v budoucnu. Teď mě asi neodvolají, když jsme došli na Euru až do finále, ale čekají nás další velké turnaje. Už na začátku příštího roku se s hráči sejdu  na čtyřdenním kempu v rakouském Salzburku, v dubnu letíme na přátelské utkání do Itálie a o čtyři dny na to máme doma přátelské utkání s Belgií. V létě nás navíc už čeká první utkání kvalifikace na Mistrovství světa v malé kopané, které hostí Singapur v roce 2013. Samozřejmě pokud budu mít dále důvěru, tak chci u nároďáku zůstat. Trénování mě baví a tím, že teď vedu českou reprezentaci jsem si splnil sen. Vždycky jsme si z toho dělali legraci a ono to fakt přišlo, i když nutno podotknout, že na mém zvolení má kromě mých trenérských výkonů u TRIPOLI i velkou zásluhu Filip (pozn. red. Filip Juda, prezident Českomoravského a Brněnského svazu malé kopané), ale ve fotbale si Hašek taky zvolil Bílka, takže toto je jen obdobná cesta. Doufám, že jeho důvěru proměním v další úspěchy národního mužstva na mezinárodní scéně.

Děkuji za rozhovor a ať se daří dál.
 
-Michal KAŠPÁREK-
člen Oddělení PR Brněnského svazu malé kopané
 
Jak šel čas:
20. 9. 2003 Radek Pokorný podává přihlášku do Brněnského svazu malé kopané, tehdy jako hráč bohunického týmu 1. ligy malé kopané FC Kalinka.
21. 6. 2004 Radek Pokorný v pozici kapitána týmu získává svůj první mistrovský titul v malé kopané, FC Kalinka vítězí ligu.
Zisk mistrovského titulu v pozici hráče v sezóně 2004/05, 2005/06, 2006/07, 2007/08, 2008,/09.
Zisk mistrovského titulu v pozici trenéra týmu TRIPOLI Brno v sezóně 2009/10 a 2010/11.
1. 9. 2011 Českomoravský svaz malé kopané - po trenérských úspěších s týmem TRIPOLI Brno zvolen novým trenérem českého národního mužstva malé kopané. Smlouvu podepsal na dva roky do 31. 8. 2013.
9. 10. 2011 Pokorný uspěl v premiéře na trenérské lavičce, jeho výběr porazil v přípravném utkání na Mistrovství Evropy Estonce 3:0.
3. - 7. 11. 2011 První velká prověrka na mezinárodní scéně - Radek Pokorný dotáhl tým na Mistrovství Evropy v malé kopané v Rumunsku až do finále. Česká republika se stala vicemistrem Evropy v malé kopané.
Největší zájemci o trenérské služby reprezentačního trenéra České republiky po Euru 2011: CKF Poysdorf a SC AG Vienna  (oba prvoligové celky rakouské ligy malé kopané), Colgate Team (SIMOST Superliga).