Chce to zlepšit přístup, fotbalově na to máme, tvrdí Patrik Cvingráf, který hodlá dotáhnout Colgate Team k záchraně

Po delších technických problémech představujeme dalšího hráče SIMOST Superligy. K rozhovoru byla pozvána opora Colgate Teamu Patrik Cvingráf. Přes zlepšené výkony se Colgate stále drží na předposlední sestupové pozici, s tím se však někteří bojovníci nehodlají smířit. Patrik byl zpovídán po zápase v Café Barem Espaňa (hosté vyhráli 4:9).

Jak bys zhodnotil právě skončený zápas?
Pro nás určitě špatně. Měli jsme sice spoustu dobrých příležitostí, ty jsme ale neproměnili, a náš laxní přístup nás stál myslím si velmi dobře rozehraný zápas. Bohunice (Café Bar Espaňa, pozn. red.) nebyly v plné sestavě, a dnes jsme s nimi podle mě mohli urvat i nějaké body. Takže to musím hodnotit špatně.

A teď se vraťme trochu zpátky. Jaké byli tvoje začátky v malé kopené?
K malé kopané jsem se dostal před třemi lety, kdy kluci, konkrétně teda Mara Hrabálek, hráli a jednou potřebovali pomoct, protože jich bylo málo. Tak se mě zeptali, jestli to nechci zkusit. Já jsem rád šel, začalo mě to bavit, hrával jsem s nimi pravidelně a začalo se nám dokonce i dařit, což teď tak úplně není. (smích)

Máš nějaký nejlepší zážitek z malé kopané? Třeba zápas, na který nejraději vzpomínáš?
(přemýšlí)Jo tak mám jeden, na který asi vzpomínám nejvíc, ten byl takový směšný. My jsme totiž prohráli 26:3 s Rebešovicemi. (smích) Ale vzpomínám na něj rád, protože to byl první zápas, který jsem prohrál a já z něj odcházel s úsměvem. My jsme totiž nastoupili ve čtyřech hráčích, ale co jsme tam kolikrát předváděli za věci, to bylo něco. Kluci na druhé straně sice vyhráli 26:3, ale odcházeli více méně naštvaní, což se opravdu moc často nestává. (úsměv)

A naopak něco, co bys z paměti nejraději vymazal?
Tak to asi ne, já mám na malou kopanou jen dobré vzpomínky, žádné negativní. (úsměv)
 
 
 
 Velkou část loňské sezóny jsi promarodil. Co se ti přihodilo?
Loňská sezóna mě hodně mrzí, protože ten začátek byl výborný, drželi jsme se v horních patrech tabulky. Jenže potom zase ten náš laxní přístup, kdy jsme se přestávali scházet na zápasy, nás stál lepší umístění, což je určitě škoda. A k tomu zranění. Bohužel jsem kvůli vrozené vadě musel na operaci ramena, mám tam teď kotvičky. Byl jsem mimo vlastně šest měsíců, takže se pořád teprve dávám dohromady, stále to není tak, jak bych si já představoval.

Přesto si zápasy Colgate Teamu navštěvoval. Jaké bylo stát vedle hřiště a nemoci hrát?
Když se na ten zápas jen díváš, tak je to úplně něco jiného, než na hřišti. Každou situaci vidíš hned úplně jinak, než když ji musíš přímo řešit. Ty zápasy mě mrzely hodně, protože jsem myslel, že kluci mají na to, aby poráželi některé týmy, jako například Kašpary, Nedeku. Mrzelo mě tedy, že jsem klukům nemohl pomoci, protože to byli určitě hratelní soupeři a k výhrám chyběl kousek. Samozřejmě když fotbalista nemůže hrát, je to pro něj to nejhorší, co může být.

Platíš za možná největšího srdcaře v týmu. Kde stále hledáš motivaci, vzhledem k častým neúspěchům Colgate Teamu?
Motivace se hledá těžko. Ale já fotbal miluju a kdykoliv si rád zahraju, i když třeba prohráváme nebo atmosféra není ideální. My opravdu kolikrát pořádně dostáváme, ty výsledky jsou ostuda. A myslím si, že i pro Superligu, protože ti soupeři pak chodí naštvaní, že hrají proti čtyřem a vyhrávají takovým rozdílem. Mě osobně by to taky nebavilo hrát proti čtyřem klukům a vyhrávat 16:0. Bohužel se s tím nedá dělat nic, pokud si to neuvědomí i ostatní v týmu. Já osobně budu chodit pořád a doufám, že v tom nebudu sám. Pořád je to přece lepší, než třeba sedět doma u počítače.

Jak hodnotíš dosavadní sezónu?
To snad ani nemá cenu hodnotit. (hořký úsměv) Ne tak tahle část sezóny je pro nás otřesná. Chodilo nás málo, opory mužstva neměly čas. Teď v posledních kolech se to sice zlepšilo, ale na body jsme zatím nedosáhli. To nám chyběl i kus štěstíčka. Nicméně do jarní části musíme pořádně zabrat.
 
Co je potřeba udělat pro záchranu Superligy?
Potřebujeme nabrat nějaké kluky, kteří budou chtít určitě hrát, budou mít chuť a budou chodit pravidelně. Musí se chtít porvat o to, abychom zůstali v Superlize.

Jaké jsou největší plusy a mínusy Colgate Teamu?
Co se týče těch plusů. Máme myslím si opravdu šikovný kluky, kvalitní hráče, navíc jsme super parta. A mínusy jsou to, že si z toho děláme občas srandu. Jsme prostě blbci. Dostaneme třeba dva rychlé góly, a místo toho, abychom zabojovali, tak se na to vykašlem. A takový přístup pak soupeř bez milosti trestá. Podle mě nám například chybí Kači (Jakub Kučera, nyní se zotavuje ze zranění kolena pozn. red.), který je takový buldok, ten nevypustí žádný souboj. Loni, když byl v pořádku a hrál, tak se nám kolikrát podařilo zvrátit prohraný zápas, ale letos, když nám soupeř nasází pár gólů, přestáváme úplně hrát a skóre se jen navyšuje.

V posledních kolech se výkony lepší, přesto to zatím na body nestačí. Co je potřeba ještě zlepšit?
První, co je potřeba je samozřejmě ten počet lidí, kteří přijdou na zápas. Ve čtyřech, ale ani v pěti to prostě nejde. Musí nás chodit třeba osm až devět, abychom mohli pomýšlet na záchranu.

Jaké jsou tvoje ambice v malé kopané do budoucna?
Teď určitě na jaře zachránit Superligu a potom se uvidí. Pak by to chtělo se pořádně sehrát a do budoucna bych chtěl s Colgate hrát střed tabulky. Minimálně ten střed, jsem přesvědčen, že ten tým tu na to je.

Máš nějakého oblíbeného soupeře, se kterým tě zápasy více baví?
Asi úplně vyloženě oblíbeného soupeře nemám. Dobře se mi asi hraje s RKM, tam jsou kluci, které známe z futsalu. Ale mně se třeba dobře hraje i proti Gioii, kde jsou zase kluci, které znám z působišť ve velkém fotbale. Samozřejmě také Karlsberg a Tripoli. Ale hrát se dá s každým, vždy záleží hlavně na nás.

A co naopak neoblíbený soupeř?
(smích)Ten už v téhle soutěži není. Jako to už loni zaznělo několikrát, byly to Rebešovice. Tým, který hrál zákeřně a podle mě do Superligy nepatřil.

Co tvoje kariéra ve velkém fotbale?
Velký fotbal jsem začal v pěti letech v Bosonohách na postu brankáře. (úsměv) Ale po dvou trénincích mně zlomili prst, tak jsem řekl, že už tam nevlezu. (smích) Tak jsem šel dopředu a potom jsem prošel týmy, jako jsou Kohoutovice, v dorostu jsem přišel do Bystrce, dále Moravskou Slávií, pak Bučovice a to byla moje konečné. Podepsal jsem v Rakousku, ale tam mi to z důvodu zranění nevyšlo, takže musím ještě počkat a pak se uvidí. ¨
 
 
 
A futsal?
Kvůli zranění, protože jsem neměl fyzičku, nic, tak jsem odešel na hostování to Slovanu Brno, který hraje krajský přebor. Tam jsem teď na rozehrání, jinak hraji za Tango Brno, konkrétně jsem v B týmu.

Jaké je tvoje zaměstnání? Nebo ještě studuješ?
Studoval jsem Střední Školu Informatiky a Spojů na Čichnově, tříletý obor poštovního manipulanta. Teď už dělám na České poště poštovního doručovatele.

Jaké máš koníčky mimo fotbal?
Mám toho hodně v práci. Do toho malá kopaná, futsal, navíc chci zase co nejdřív hrát velký fotbal. Určitě chci být co nejvíc se svojí přítelkyní.

Opravdu nic jiného?
(smích)Ne, na to už není čas. Ale dobře, rád si taky zajdu do kina, baví mě plavání a samozřejmě posezení s přáteli.



Tradiční otázka na závěr. Sleduješ fotbal ve světě? Máš nějaký oblíbený klub?
Určitě v televizi sleduji fotbal. Když je čas, tak se rád podívám na Ligu Mistrů. Nejlepší liga je podle mě anglická Premier League. Mým oblíbeným klubem je Chelsea.

Děkuji za rozhovor.
 
Přestože Patrikovu kariéru přerušily vleklé zdravotní problémy, vrátil se a znovu bojuje. Přes všechna negativa z něj stále čiší optimismus a je samý vtípek. Svým přístupem k fotbalu i životu by mohl jít všem kolegům fotbalistům příkladem. Ať se daří!
 
-Michal KAŠPÁREK-