Naše zápasy teprve přijdou, klíčové budou duely proti Kašparům a Colgate, tvrdí Marián Kaláb

 
I v nadcházející sezóně bychom vám rádi představili sérii rozhovorů s představiteli jednotlivých klubů SIMOST  Superligy. Postupovat budeme od posledních příček loňské tabulky. Vzhledem k tomu, že Galaxy, Pitaval ani Rakol již v soutěži nepůsobí, přišla první na řadu Nedeka Brno. Její prezident Marián Kaláb byl zpovídán 21. 9. 2011 po utkání proti Tripoli (1:8 z pohledu Nedeky). Mohu prozradit, že se nám dnešní respondent pěkně rozpovídal, tak hned první interwiev je poměrně rozsáhlé.



Nejprve tě poprosím o stručné zhodnocení uplynulého zápasu.

Dnešní zápas jsme hráli proti velice těžkému soupeři. Tripoli patří mezi absolutní špičku v SIMOST Superlize. Je to desetinásobný mistr, takže nám bylo jasné, že tento zápas bude nad naše síly. I bookmakery jsme stavěni do pozice sestupujícího týmu. Nicméně dnešní sestava byla poměrně kvalitní, z 80% už to je sestava, se kterou bychom chtěli hrávat. Ještě nám chyběly dvě důležité posily, které stále nejsou stoprocentně zdravotně v pořádku, a tak jsme je i pro dnešek zatím šetřili. Pro nás začíná pravá sezóna až od následujícího zápasu, kdy hrajeme se Surfinem. Do teď jsme měli tři těžké soupeře, nyní začneme hrát i proti týmům ze středu tabulky, takže od příště už bychom měli nastoupit kompletní. Teď už k samotnému zápasu. Bylo nám jasné, že to bude velice složité a tak jsme samozřejmě chtěli hrát hodně zezadu, stejně jako v prvním kole s Café Barem Espaňa. K zabezpečené obraně poté přidat rychlé brejky, to byl hlavní úkol pro tento zápas. Nakonec jsme viděli, jak se to dařilo. Začátek hry byl docela dobrý, akorát jsme znovu inkasovali stejně jako v předešlých utkáních, to je takový náš problém. Když brzo prohráváte, hraje se vám proti takto kvalitním týmům těžko. Ale samozřejmě jsme se dál snažili hrát naši hru, což se nám de facto dařilo, on poločas byl pouze 3:0. Dnes nám výborně zachytal Pavel Jiránek, který chytil snad 12 gólů. I my jsme tam měli snad šest tutovek, které musíme proměňovat, chvilkami to bylo nahoru dolů, ale Tripoli mělo celý zápas pod kontrolou, kdykoliv potřebovalo, tak zabralo. Předvedená hra nebyla špatná, výsledek pro nás možná trochu krutý. Na konci jsme se snažili hrát hodně dopředu a v posledních deseti minutách jsme dostali snad 4 branky. Ale jinak touhle hrou bychom se chtěli i dále prezentovat.

Děkuji za vyčerpávající odpověď.  Co tvoje začátky v malé kopané a začátky Nedeky?

Moje začátky sahají do roku 1998, kdy vlastně tato soutěž vznikla. Tehdy jsem hrál za FC Spodní, což byl tým, který vedl Otta Novák, někdejší dlouholetý hráč Nedeky. Začátky byly poněkud úsměvné, bylo málo týmů, hráli jsme to spíše jako takový sranda fotbal. O víkendu jsme se domluvili a šli si proti sobě zahrát, bylo to hodně amatérské. Čím dál více se do toho začal zapojovat Filip Juda a nyní se mu podařila vytvořit opravdu velká, respektovaná soutěž. Máme reklamy v rádiu, pořádáme velké akce, celá liga má velkého sponzora, stejně jako už i většina týmů. Oproti začátku je už opravdu úplně jiný level. Začátek Nedeky se traduje nějakých 5 let zpátky, předtím jsme ještě dva roky hráli pod názvem Fortuna. Jsme již od roku 1998 nepřetržitě účastníky Superligy, ať už to bylo pod jakýmkoliv názvem. Byli jsme první, kdo nakoupil dvě sady dresů od společnosti Nike, vybavily je čísly a jmény a zařadili se tak mezi špičku i co se týká designu na hřišti. Dodnes patříme mezi týmy, které jsou nejlépe vybaveny, co se týče dresů, míčů, webových stránek, zázemí a tak dále.

Jaké jsou největší úspěchy Nedeky? Máš nějaký největší zážitek?

Největším úspěchem bylo 5. místo, na kterém jsme skončili před čtyřmi lety. My jsme už od začátku Superligy patřili mezi nejlepší týmy, již od 1998 jsme se s tehdejšími Bohunicemi 30 přetahovali v té úplně špičce. Poté přišla Fortuna a tým začal poněkud strádat, bojovali jsme mezi pátým až sedmým místem. Když vznikla Nedeka, skončili jsme dvakrát sedmí, poté pátí, znovu sedmí a teď dvakrát po sobě třináctí. Takže vidíte, že to má hodně sestupnou tendenci. Proto jsme se také rozhodli obměnit kádr. Rozloučili jsme se se čtyřmi hráči základní sestavy let minulých a naopak čtyři nové tváře přivedli. Takže náš největší úspěch bylo páté místo v lize. A co se týče konkrétního zápasu, tak to bylo zhruba čtyři roky zpátky, kdy jsme na Arménské porazili Tripoli snad 8:1, což bylo velké překvapení.



Jak bys zhodnotil loňskou sezónu?

Loňská sezóna byla pro nás asi jednou z nejtěžších a nejhorších. Potýkali jsme se se špatnou morálkou, hráči bohužel nechodili na zápasy. Hrávali jsme kolikrát v pěti lidech, proti Tripoli jsme nastoupili dokonce ve čtyřech a dostali 28:1. Už jen tyto věci nás sráželi a odsoudili k boji na spodu tabulky. Skončili jsme třinácti a to ještě kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby Pitaval s Galaxy neodstoupili ze soutěže. Takže i to 13. místo bylo vlastně se štěstím. Určitě to byla nejhorší sezóna v naší historii, čemuž dopomohla špatná morálka.

A ambice do sezóny současné?

Chtěli jsme se vyvarovat těchto problémů, takže jsme nespolehlivé hráče z loňské sezóny vyřadili z kádru, a na jejich místo nabrali hráče, kteří by chodit měli, a ti zdraví zatím chodí. Superliga se samozřejmě zkvalitnila, už tu není žádný lehký soupeř. Možná teď vypadáme jako jasný adept na sestup, ale ještě s tím počkejme. Naše zápasy teprve přijdou, klíčovými pro nás budou hlavně ty s Kašpary a Colgate.

Několikrát si zmínil nové posily. Kde jste je sehnali a co od nich očekáváte? Je mezi nimi někdo výjimečný?

Všichni jsou z fotbalového klubu Litomyšl. Všichni tedy hrají velký fotbal, konkrétně divizi. Jsou to dva útočníci, záložník a obránce, takže posíleny byly všechny posty. Měli by tvořit kostru našeho týmu, se všemi počítáme do základní sestavy. Nechtěl bych nikoho vyzdvihovat, protože všichni jsou to kvalitní hráči. Ale možná přeci jen nejvíce spoléháme na útočníka, který je vlastně nejlepší i v Litomyšli. Samotné proměňování šanci je totiž naším velkým kamenem úrazu, stejně jako tomu bylo dnes. Do zálohy poté Kundera, který hrál už dnes, to by měli být asi dva základní kameny. Samozřejmě i Petr Pavlák, který už za nás hrál v loňské sezóně a byl i naším nejlepším střelcem. Takže na tyto tři spoléháme asi nejvíce, jako na tahouny.

Jaké jsou přednosti Nedeky?

Začíná se nám tu tvořit zajímavá parta kluků. Konečně lidi, kteří se snad tomu fotbalu budou snažit věnovat. Takže taková soudržnost, budeme se snažit hrát jako tým. Samozřejmě máme tu individuálně kvalitní hráče, které jsem před chvíli jmenoval, ale spíš se budeme snažit hrát hodně týmově a ze zabezpečené obrany. Doposud jsme sice hodně inkasovali, ale to bylo proti nejsilnějším soupeřům, chleba se bude lámat až později.

Ty konkrétně jsi během svojí kariéry vystřídal vlastně všechny posty. Který ti vyhovuje nejvíce?

Je to pravda, vyzkoušel jsem všechny posty snad kromě gólmana. Vlastně v přáteláku jsem byl i v té bráně. Nejvíce mi asi sedí právě můj současný post vepředu. V záloze je to hodně o běhání a já už přece jen nemám takovou fyzičku, jako jsem míval. Navíc Superliga šla kvalitou hodně nahoru, takže bez pravidelního tréninku dostatečnou fyzičku mít ani nemůžete. Takže z toho důvodu je pro mě teď asi záloha pasé. Spíš mi teď tedy sedí pozice útočníka.

Platíš za poměrně emotivního hráče. Co tě na hřišti dokáže nejvíce vytočit?

Tak já nevím, jestli jsem vyloženě emotivní. Samozřejmě na někoho občas zařvu, což je dáno tím, že cítím za tým takovou zodpovědnost. Snažím se, abychom v zápase nepropadali. Nejvíce mě asi dokáže vytočit, když hráč ztratí balón a nesnaží se ho vybojovat zpět. Prostě jen naštvaně stojí a čeká. To mi vadí asi nejvíc.



Máš v Superlize oblíbeného soupeře, se kterým tě třeba zápasy více vyhecují?

Já nebývám nějak přehnaně vyhecovaný. K fotbalu samozřejmě emoce patří, ale vždy to zůstává jen na hřišti.

Myslel jsem to spíše ve smyslu soupeře, se kterým se třeba potkáváte dlouhodobě, jsou vyrovnané zápasy, těšíš se na ně o malinko více, než na ostatní.

My jsme dřív takové zápasy měli s Bohunicemi 30. Což byl takový náš rival a zároveň spřátelený tým, se kterým jsme si rozuměli. Měli jsme mezi sebou spousty kamarádů, všichni jsme vlastně byli z Bohunic, odkud pochází i náš klub. Takže asi Bohunice 30.

A naopak neoblíbený soupeř?

Možná takové tři roky zpátky to bylo Tripoli. Oni byli takoví… Jak to říci kulantně. No dobře, řeknu to normálně, byli namachrovaní. Ale jak šel čas, tak si myslím, že i Tripoli se v tomto zlepšilo. Mají tam teď kluky, kteří už mají něco odkopáno ve futsale, ve velkém fotbale. Hrají prostě jiný level, než my tady, kde vlastně většina z nás velký fotbal vůbec nehraje. Takže si myslím, že už jsou trochu nad věcí, a i když třeba jako dnes prohrajeme větším rozdílem, dokážou uznat naše kvality. Nedělají si z nás vyloženě srandu, což se v minulých letech prostě stávalo.

Co ty a velký fotbal?

Už dlouho nehraji. Když jsem byl mladší, hrál jsem za Moravskou Slávii, Spartu Brno a poté Tatran Bohunice. Vždy to ale byla krátká angažmá. Problém byl se školou, kterou jsem kvůli fotbalu hůř zvládal. Měl jsem ultimátum buď škola, nebo fotbal, nakonec u mě zvítězila ta škola.

Co tvoje civilní zaměstnání?

Je toho povícero. Mám reklamní agenturu, bezpečnostní agenturu, k tomu vedu fotbalový klub a ještě rozjíždíme dva nové projekty tady v Česku a na Slovensku. Ale hlavní, co nás živí jsou bezpečnostní a reklamní agentura.

Máš čas i na jiné věci, než jsou práce a fotbal?

Právě, že práce toho času vezme opravdu hodně. Ale když mám volno, tak vyhledávám společnost. Kino, restaurace, někdy bar. Ale všechno v rozumné míře. Já jsem abstinent, takže ani nepiju. Taky všude jezdím autem, abych měl pojistku, že mě nikdo nedonutí pít. (smích)

Sleduješ fotbal v Evropě? Máš oblíbený fotbalový klub?

Samozřejmě sleduji. Dřív jsem sledoval anglickou ligou, kterou už teď bohužel české stanice nevysílají. To mě hodně mrzí, protože je to podle mě určitě nejlepší liga na světě. Hodně jsem se snažil brát si z této soutěže příklad. Mým oblíbeným týmem je Arsenal. Proto i naše domácí sada dresů je hodně podobná těm Arsenalu.

Tak jo, to je vše. Děkuji za rozhovor a ať se daří.


-Michal KAŠPÁREK-