V pátém díle seriálu rozhovorů se čtenářům představí kapitán Rakolu Brno Aleš Dvořák

Aleš Dvořák, brněnský patriot, kapitán superligového Rakolu Brno. Je mu 31 let a má vlastní firmu se zaměřením na vodu, topení, plyn. Stejně jako předchozí respondent Martin Fiala byl vyzpovídán v neděli 22. 5. po porážce s Cordobou.
 
Kdy jsi začal hrát malou kopanou?

To bude 4-5 let zpátky, přes kámoše. Chodívali jsme si jen tak kopat o prázdninách a pak jsme se rozhodli, že jdeme hrát. Bylo to za Hearts of Kenig.

Jaké byly začátky Rakolu?

My jsme s Hearts sestoupili, ale část týmu se domluvila, že odejde a pod sponzorem Rakol jsme koupili Superligu.

Co je to RaKol? Všiml jsem si, že nesponzoruje pouze malou kopanou.

To je firma zabývající se autodopravou. Vlastní ji Radek Kouřil, což je strýc od našeho hráče Ondry Kouřila. Díky čemuž jsme se dohodli na spolupráci. Kromě nás sponzoruje ještě šipkařský klub RaKol Brno.

Poslední dobou válčí Rakol pouze o záchranu (a ne vždy úspěšně), bylo tomu tak vždy?

Válčili jsme vždycky. Takhle, myslím si, že hráče, jako jednotlivce máme dobrý, ale jako mančaft to není ono. Třeba jako dnes, prohráli jsme 13:1 (zápas s Cordobou), ale měli jsme patnáct tutovek, patnáct! My hoříme na útoku. Jdeme dopředu ve třech, tam se to zmastí a z brejku potom dostáváme branky. I když samozřejmě dnes to bylo zapříčiněno i tím, že jsme nastoupili ve čtyřech hráčích do pole.

Kde do týmu berete nové hráče?

To je tak různě. Základ tvoříme my, co jsme odešli z Hearts a založili Rakol. A potom se to samozřejmě doplňuje postupně, že někdo zná někoho třeba z fotbalu a přivede ho. Asi jako u většiny týmů.

Máte ve svém středu někoho, na koho herně spoléháte?

Takhle asi ne. Náš nejlepší hráč je asi Vojta Březina, ale spoléháme na týmové výkony.

Jak se ti daří motivovat hráče? Přece jen Rakol nedosahuje dlouhodobě dobrých výsledků a k utkáním nastupuje jako outsider.

Já osobně, a je nás tam pár takových, kteří doufáme, že ve fotbale se může stát cokoliv. Jenže bohužel tam máme taky některý, kteří když dostaneme gól nebo dva, tak je pro ně hotovo, je po nich. A s tím už pak neuděláš nic.

Takže se to správný motivování vlastně nedaří.

Tam totiž chybí u některých hráčů ta zodpovědnost. Oni si jdou prostě v neděli večer zakopat. Nebudu jmenovat, ale bohužel je to tak.  

Zápas s Colgate Teamem byl kontumován, protože soupeř neměl druhou sadu dresů. Co bys k tomu řekl?

Bylo trochu nešťastné, že se ten zápas vůbec sehrál. Já jsem třeba doufal, že můžeme tu výhru urvat vlastními silami. Ale v první řadě mi šlo samozřejmě o to udělat vše pro záchranu. Kdybych věděl, jak to dopadne, že vlastně dva týmy odstoupí a my se jistě udržíme, tak bych to určitě neudělal. Ale v té situaci. Prostě cokoliv pro mančaft.

Co říkáš na zužování Superligy, které se vás bude zřejmě bezprostředně týkat? Bude to ku prospěchu?

(přemýšlí) Já si myslím, že jo.

A jaké budou ambice klubu? Máte stabilně problém udržet se mezi nejlepšími šestnácti a výhledově má být týmů v Superlize pouze dvanáct.

My jsme tam skupina hráčů, většinou věkem kolem 30ti, kteří to berem tak srdcařsky, prostě zahrát si fotbal. Určitě budeme bojovat, co to dá. Ale v žádným případě to kupovat nebudeme, to už ne. Už ani letos bychom to nekupovali.

Vzpomněl by sis na největší zážitek s malou kopanou?

Tak objezdili jsme několik turnajů po republice. Například vloni jsme jeli do Pardubic na Pohár vítězů pohárů. Tam jsme teda bohužel neuspěli. Ale asi nejlepší turnaj, co jsem s malou kopanou zažil, byl vloni v Černé hoře Kvasar cup. Tam jsme vypadli ve čtvrtfinálové skupině, ale hlavně super prostředí, super turnaj, mrzí mě, že letos není. Před dvěma rukama jsme se taky zúčastnili v Příbrami mistrovství republiky. Tam se uvolnilo místo, tak jsme jeli. Ale shořeli jsme na malém počtu hráčů, když jsme z Brna odjížděli v počtu pěti lidí a po cestě nabírali gólmana. Ostatní mančafty tam byli samozřejmě v patnácti lidech a my přijeli v šesti. Ale pozor, z těch pěti nebo šesti zápasů jsme dostali jen osm gólů. Málem jsme u toho teda umřeli, protože jsme tam byli my, ti nejstarší, ale jinak to bylo super. (smích)

 
 
 
Máš oblíbeného soupeře, se kterým tě zápasy více vyhecují?

Já to beru spíše tak „na kamošsko“. Nelíbí se mně mančafty, jako příklad Gioia, ale je jich samozřejmě víc, kteří se nám při tom zápasu smějou. Možná se jim nedivím, ale prostě z nás dělají debily.

Dobře. To se dostáváme k další otázce na neoblíbeného soupeře. Ale přece jen, nebyl by nějaký ten rival, se kterým třeba stabilně hráváte vyrovnaně, něco jako malé derby pro vás.

Ti už teď sice nehrají, ale dřív byl můj oblíbený soupeř Atex. Předtím to byla Cordoba, když tam byli ještě ti staří hráči, se kterými jsme za Hearts hrávali přáteláky. Nevím, teď třeba takový Natural se mi zdá v pohodě. Mám rád prostě týmy, které si na nic nehrají. Někteří jsou sice lepší, mají možná nárok se posmívat, ale samozřejmě se mi to nelíbí.

Podle mě nemá nárok posmívat se nikdo, takže tě úplně chápu. Ale jdeme dál. Vrcholí souboj o titul, koho favorizuješ?

(dlouze přemýšlí) Myslím si, že vyhraje Tripoli, ale přál bych to RKM.

Co ty a velký fotbal?

Hrál jsem deset let za Bohunice, pak mě koupili Bílovice. (smích) Tam jsem byl už jen rok, potom už jsem měl moc práce atd. tak jsem toho nechal.

Říkal jsem si, že ten tvůj pověstný dynamit v noze se asi musel zrodit ve velkém fotbale.

Nás tam v Bohunících trénoval pan Musil, který do teď dělá bachaře. A podle toho ty tréninky taky vypadaly. To se jednou týdně běhal tzv. kriminál. Tam se třeba dvakrát obíhaly celý Bohunice. Další den po místní vyhlášené škváře s medicimbálem tam a zpátky nebo s borcem na zádech dělat dřepy. Pro mě vlastně v mladším dorostu nebyl problém překopnout z půlky hřiště branku.

Aha. Takže na Tatranu dobrá průprava.

Jenže teď už skoro nemůžu chodit. Kolena, kotníky, to už je v ... (špatný).

A co futsal?

Ten hraju teď, budeme samozřejmě opět sestupovat. Za Ingostav, hrajeme 1. A třídu, půjdeme do dvojky. Akorát ten futsal mně vůbec nesedí. Ten balón malej se mně plete pod nohy. Navíc kolikrát třeba vezmu balón, hodím aut a oni mně to písknou. Říkám si, co to je. (smích)
 
Jaké máš mimofotbalové zájmy? Je známo, že jsi velký fanoušek Komety.

Ženy, pivo, zpěv. (smích) Jednou týdně chodíme hrávat hokej. A samozřejmě ta Kometa. Když to jde, tak se snažím jezdit i ven. Slavia, Sparta to je samozřejmost, ale i další stadiony, třeba Zlín, Plzeň atd. Párkrát jsme se někde venku potkali. 
 

 
 
Sleduješ fotbal ve světě? Máš svůj oblíbený klub?

Můj nejoblíbenější tým je Barcelona. Ta si myslím, že je teď nejlepší na světě, tak doufám, že vyhraje finále Ligy mistrů. Ale hrozně mě teď mrzí ta Zbrojovka, že šla dolů. Já chodil v devadesátých letech Za Lužánky. Tam chodilo 40 tisíc lidí, hrál se krásnej fotbal, o poháry. A nakonec to dopadne takhle.

Co se dá dělat. Věřme, že se to zase otočí. Děkuji za rozhovor.
 
-Michal KAŠPÁREK-