Jako třetí přijala pozvání k rozhovoru jedna z největších osobností malé kopané, Michal Belej

 
Pro začátek prosím tradičně prozraď něco o sobě (věk, rodiště, zaměstnání).

Narodil jsem se 16. 11. 1982 v Moravské Třebové. A k tomu zaměstnání, dá se říci, že se živím sportem.

Kdy a jak ses dostal k mále kopané?

Začal jsem s ní zhruba rok a půl zpátky, když kluci z futsalu hráli za tehdejší Orel Bohunice. Byli tam Vašek Kubíček, Marek Hrabálek a další, takže s těma jsem se dohodl, že budu ve volném čase chodit s nimi. Tohle byl takový můj oficiální začátek. Ale už dříve jsem hrával různé turnaje pod záštitou malé kopané.

Jak ses dostal do RKM?

To začalo spoluprácí s Petrem Čechem, se kterým jsme se znali z futsalového působení. Domluvili jsme se, že na tom zapracujeme a uděláme RKM trochu novou tvář. Dá se říci, že jsme to spojili s futsalovým Tangem, a tím vlastně vzniklo nové RKM Tango Brno.

Toto spojení tedy začalo fungovat v loňské sezóně?

Jo, byla to loňská sezóna a před mistrovstvím republiky už byl změněn i název.
 
 
 Michal Belej na MČR
 
Dostali jsme se k MČR. Předpokládám, že to byl tvůj největší zážitek v malé kopané?

Tak asi ano. Ale už o dva měsíce dříve se hrál turnaj o pohár malé kopané, z něhož jel vítěz na mezinárodní klání konané v Anglii na Old Trafford. My jsme tehdy ve finále prohráli s Pardubicemi, které následně vyhrály celý ten turnaj v Anglii. Takže to si myslím, že je velká škoda, tohle by byl obrovský zážitek. My jsme jim tu porážku poté vrátili v semifinále mistrovství republiky, takže aspoň to. Samozřejmě ten titul byl skvělý úspěch. Měli jsme výborný mančaft, podařilo se to i s trochou štěstí, ale myslím, že jsme vyhráli zaslouženě. (smích) Určitě jsme si to užili.

Co říkáš na úroveň Superligy?

Ta se podle mě dělí na tři fáze. Tam je ta jasná špička – Tripoli, Karlsberg, Bohunice, RKM a růžky vystrkuje Gioia. Pak je ten střed tabulky a spodek. Nechci nikoho urazit, ale je to podle mě takto rozdělené a odpovídají tomu i výsledky. O titul budou hrát čtyři mančafty. Teď se to sice tak krystalizuje, že Karlsberg prohrál s námi a Bohunicemi, takže ztratil. Ale pořád je ještě hodně kol do konce, takže ono se to ještě o ta čtyři místa porve.

To už se dostáváme k boji o titul. Jak tedy vidíš závěr sezóny? Může rozjeté RKM někdo zastavit?

Tak samozřejmě, že ano. Je to sport a v něm se může stát cokoliv. My jdeme zápas od zápasu a pokusíme se všechny zbývající vyhrát, což by znamenalo, že se staneme brněnskými mistry.

V čem je RKM lepší, než ostatní týmy? Vždyť jste neprohráli už od října loňského roku.

Každý tým má svoje pro a proti. V čem jsme jiní? Myslím, že je například velká výhoda ten futsal. Je to podobný pohyb, navíc máme i některé nacvičené herní situace, ať už standardní, tak ze hry. Máme to zkrátka více vžité. Většina kluků z ostatních týmů hrají kromě malé kopané pouze velký fotbal, nebo třeba ani to ne, takže v tomhle máme určitě výhodu. Je to zkrátka tak, že malá kopaná je daleko bližší futsalu, než velkému fotbalu.

Jaké spektrum hráčů tvoří tým RKM?

Máme tam ty původní, co hráli ještě za Brokers. To jsou Milan Polonec a Jan Novotný, který je teď dlouhodobě distancovaný. U něj je ta stopka velká škoda, protože to je určitě platný hráč. Upřímně doufám, že mu bude část trestu odpuštěna. Myslím, že si to v poslední době hodně srovnal v hlavě, teď hraje velký fotbal za Cvrčovice, dává i góly a co jsem se na něj ptal, tak je to prý úplně jiný hráč. Ale to byla jen taková odbočka. Dále jsou tam samozřejmě kluci z futsalu. To jsme já, Pavel Outrata, Dimo, Mareš, Brůna, Dornay. Dále kluci z velkého fotbalu, jako Venca Hladký, nebo z těch nových, co jsem přitáhl z Líšně Tomáše Sedmidubského a Míru Krále. Libora Chládka si Petr Čech vytáhl z Gioii. Lanařím i tady Míšu Drábka (seděl s námi tady u stolu a byla na něj mířena i předchozí narážka o ztrátách Karlsbergu, pozn. red.), ale ten má stále platnou smlouvu v Karlsbergu. Ale myslím, že to časem půjde, protože on rád vyhrává a určitě bude chtít jít do vítězného mančaftu.(smích)

Kdo je teď oficiálním kapitánem RKM? Jevíš se jako přirozený vůdce, ale připadá mi, že v zápisech je psán pořád někdo jiný.

My to máme trochu jinak. Pavel Outrata se chopil role pokladníka, takže jsme zavedli různé minipokuty třeba za pozdní příchody nebo žluté karty. Máme vymyšlený sazebník. Samozřejmě se platí i za první start, gól, hattrick či právě funkci kapitána. Jde nám o to, abychom vybrali co nejvíc na závěrečnou, takže i pozice kapitána se točí. (úsměv)

Máš už nejoblíbenějšího soupeře v Superlize, proti kterému tě zápasy více vyhecují?

Já jsem na podzim neabsolvoval čtyři zápasy – Karlsberg, Bohunice, Gioia a ještě jeden. No a z těchto zápasů jsme dvakrát prohráli a s Karlsbergem remizovali. Tak jsem si říkal, že si ten čas příště budu muset udělat, aby se toto už nestalo. (smích) Ale tak samozřejmě ta špička Superligy. Zápasy s Tripoli, Karlsbergem a Bohunicemi, to je taková vyšší úroveň té malé kopané.

I když poslední zápas s Bohunicemi tomu nenapovídal.

Oni měli smůlu, že se zrovna na nás sešly v oslabené sestavě. Ale pokud můžu říct, tak nejlepší zápas byl asi s Karlsbergem. Kromě toho, že měl vysokou kvalitu a byl vyrovnaný, tak se nesl i v duchu fair-play. Ne jako utkání s Tripoli, ke kterému bych se ani nechtěl moc vyjadřovat, protože by to asi nebyla pozitivní slova.

Opravdu k tomu nechceš nic říci?

Ale tak něco přece. Tady ta malá kopaná nikoho z nás neživí. Samozřejmě nás baví a já chápu, že nikdo nechce prohrát, speciálně Tripoli, které je asi sedminásobný mistr. Ale zase odsud posud. Není přece nutné, aby měl pak po zápase Mareš málem zlomený nos, protože dostal hlavičku od Franty Schneidera. A těch věcí tam bylo víc. Toto akorát zavání průšvihem.

Nervy začaly Tripoli pracovat až po nepříznivém průběhu nebo hned od začátku?

Od začátku. Vlastně ihned po rozehrávce odehrál Mareš balón a Franta Schneider jej z ničeho nic dohrál. Mladý Mareš se svojí váhou samozřejmě vylítl metr do vzduchu. Prostě pro mě nepochopitelné věci. Já sám jsem dostal dvakrát ránu do zad po odehrání míče. Pořád je to o tom, že hráči, kteří hrají velký fotbal nebo futsal, zvedají úroveň Superligy. Jenže jsou vázáni smlouvami ve svých klubech, a pokud se budou z malé kopané vracet se zbytečnými zraněními, tak se může stát, že tu Superligu bude zase hrát vyhrávat jenom Tripoli.

Asi tuším odpověď na další otázku. Přesto se zeptám, co nejneoblíbenější soupeř?

Tak teda to Tripoli, ale dej to tam s úsměvem, ať to nevyzní zase moc blbě. Přece jenom jsou to velmi kvalitní a vyhecované zápasy, ale toto se mi na jejich chování nelíbí.  

Jak vidíš svoji budoucnost v malé kopané?

Vím o tom, že pan Juda chystá do budoucna nějakou reorganizaci malé kopané. Mělo by se jednat o celostátní soutěž. Ale já si myslím, že to není šťastné řešení. Musí se počítat s tím, že ti kluci, co tu hrají a dělají tu úroveň vyšší, mají i jiné, zejména sportovní povinnosti, a nemohou si dovolit pravidelně objíždět různé dvoudenní turnaje. Zkrátka si to nedokážu představit. To jedině, že by se mnou náš šéf Petr Čech sepsal nějakou smlouvu. (smích) Ale co se týče současného formátu, tak bych určitě neměl důvod malou kopanou a RKM, které jsme teď posunuli výše, opouštět.

Jak se vyvíjela tvoje fotbalová kariéra? Většina lidí asi ví, že jsi byl dlouhou dobu hráčem 1. FC Brno.

Já jsem se do Brna dostal ve čtrnácti, kdy jsem v mladších žácích nastoupil na akademii na Janouškovu. Poté jsem přes dorost a béčko dostal do A mužstva. Tam jsem působil nějaké tři roky, ale nedostával jsem dost příležitostí, a tak jsem přijal nabídku druholigových Českých Budějovic, kde bylo cílem vykopat nejvyšší soutěž. To byla pro mě asi nejlepší štace. Přestože to byla druhá liga, já jsem hrával pravidelně a shodou okolností jsem se tam potkal s Karlem Poborským, který se tehdy zrovna vrátil. Mimochodem, když přišel, tak jsem mu za malý úplatek přepustil svůj dres číslo 8. (smích) To byly pro mě také skvělé zážitky, hrát po jeho boku. Ať si teď o něm říká, kdo chce, co chce, já ho poznal jako super člověka. Poté bohužel přišlo zranění a já se vrátil do Brna. Tady jsem rehabilitoval a nastoupil k letní přípravě, ale bylo mi řečeno, že bych nedostával dost příležitostí, tak jsem šel na půlroční hostování do druholigové Bystrce. Tam se ovšem spadlo, já se vrátil do Brna a odtud na hostování pro změnu do Znojma. Tam jsem byl dva roky. Mezi tím mi v Brně vypršela smlouva a já přestoupil do Líšně, za kterou hraji do teď.

Máš čas i na nějaké mimofotbalové zájmy?

Toho času je samozřejmě málo. Ale právě tady s Míšou Drábkem chodíme hrávat golf. Respektive on je do něj nadšenec a chodil ho hrát pravidelně, tak mě to teď spíše učí. Já ke golfu přičichl poprvé na angažmá v Budějovicích a teď se k němu vlastně vracím.

Třeba cestování v létě si neužíváš?

Na to opravdu není příliš čas. Cestuji spíše třeba v rámci reprezentace. Teď za měsíc letíme do Japonska na dvojzápas, koncem roku by potom měl být turnaj v Brazílii. Jak říkám, toho času je málo. Loni jsem tam v pauze stihl krátkou dovolenou, tak doufám, že se mi to podaří i letos. Do toho všeho teď ještě řešíme bydlení, takže uvidíme, jak to všechno dopadne.
 
 
 Se spoluhráči na Old Trafford
 
Na závěr ještě oblíbená otázka. Sleduješ fotbal ve světě? Máš v něm oblíbený klub?

Určitě sleduji. Loni jsme vyhráli Nike City Cup, za což jsme jako vítězi dostali zájezd na zápas Premier League. Vybrali jsme si Manchester United. Takže v Anglii určitě Manchester, ve Španělsku by to potom byla Barca.

Děkuji za rozhovor
 
-Michal KAŠPÁREK-