V soutěžích Malého fotbalu Brno byste v současné době hledali zkušenějšího rozhodčího jen stěží. Tomáš Růžička, který letos získal ocenění rozhodčího sezóny, píská malý fotbal už od svých 15 let a moc dobře si tam pamatuje na vůbec první sezóny celé soutěže. „Všichni, co se kolem toho motají, to posunuli za tu dobu neskutečně dopředu. Za mě jsou to prostě profesionální ligy,“ říká v otevřeném rozhovoru.
 
Jak si vážíš ocenění pro rozhodčího sezóny?
Já si tohoto ocenění moc vážím a jsem rád, že to, co dělám na hřišti, je oceněno. Chtěl bych poděkovat všem, kteří se o to zasloužili a kteří viděli moje výkony na hřišti. Věřím, že v dalších sezónách tenhle výkon zopakuji a že to i ze strany nás rozhodčích povede k neustálému zvyšování kvality malého fotbalu v Brně.
 
Vzpomeneš si, jak dlouho už malý fotbal v Brně pískáš a jak ses k tomu tehdy dostal?
Na to si vzpomínám úplně přesně (úsměv). Je to už od mých 15 let, takže dneska, když je mi 35, už je to vlastně 20 let, což je neskutečné. Tehdy při mém začátku se malá kopaná nehrála ještě vůbec tak, jak se hraje dneska, to znamená na krásných hřištích, umělých trávách apod. Hrávalo se na štěrku a hlíně na Moldavské v Bohunicích a v blízkém okolí. Já jsem se k tomu dostal přes Filipa Judu, který byl tehdy mým sousedem v paneláku v Bohunicích, kde jsem bydlel. Oslovil mě, protože jsem v té době pískal i velký fotbal. Zkusil jsem si to a chytlo mě to popravdě řečeno víc jak velký fotbal, i když jsem následujících devět let pískal ještě jak malý, tak velký fotbal. Následně jsme si z pracovních důvodů dával chvíli pauzu a k malému fotbalu jsem se následně vrátil. Na ty začátky celkově vzpomínám velmi rád, i když, jak jsem říkal, hřiště ani pořádně nebyla hřišti v pravém slova smyslu. Mělo to svůj náboj a svoje kouzlo, ale dnes už se to se současným malým fotbalem, jaké má podmínky a úroveň, nedá vůbec srovnávat. 
 
Za tu dobu se tedy soutěže změnily k nepoznání, souhlasíš?
Už jsem to de facto řekl v předchozí odpovědi, protože si BSMK (teď Malý fotbal Brno) vlastně pamatuji od samého začátku. Minimálně od doby, kdy to nemělo takovou úroveň jako dnes. Ta je teď opravdu někde jinde. Skok za těch 20 let, kdy malý fotbal v Brně vnímám, je neskutečný. Za mě jsou všechny ligy malého fotbalu v Brně profesionální. Celkově i přístup vedení a rozhodčích, tzn. od Reného Pazdery (viceprezident Malého fotbalu Brno, pozn. aut.) a Patrika Modera (šéf rozhodčích). Všichni, co se kolem toho motají, to posunuli neskutečně dopředu. Nicméně je stále co zlepšovat. Pořád je to ještě kam posouvat a věřím, že za pár let bude malý fotbal třeba ještě o level výše, než je dneska. 
 
Co tě celkově na pískání malého fotbalu baví?
Na pískání mě baví tak nějak všechno, dá se říci. Hlavní je, když mohu přispět k tomu, aby si týmy dobře zahrály a bavilo je to. Baví mě i vypjaté zápasy s vypjatými situacemi, protože je to adrenalin a ten asi nějak ke svému životu potřebuji. V kostce mě teda na pískání asi fakt baví vše. Na druhou stranu, kdybych měl vypíchnout něco, co fakt nemám rád, bude to, když je na hřišti někdo, kdo tomu fotbalu opravdu nerozumí. Takových hráčů je bohužel taky dost a nebaví mě, když se nesmyslně křičí a celkově tomu sportu nerozumí. Adrenalin, nadšení, šťáva a chtíč hráčů to ale přebíjí. 
 
Máš třeba nějaké oblíbené ligy či týmy, které rád pískáš? 
Oblíbené týmy samozřejmě mám, ale které to jsou říkat určitě nebudu. To by se mi v budoucnu nemuselo vyplatit (úsměv). Když to vezmu všeobecně, mám rád všechny týmy, které jsou rozumné. Samozřejmě respektuji emoce a vše kolem, co k fotbalu patří. Na druhou stranu mám rád, když tým prohraje se ctí a ví, že se rozhodlo na hřišti a byla pískána prostě rovina, nejlépe jak to šlo. Chyby děláme všichni, i já, i když u nás rozhodčích je to asi víc vidět, než když hráč týmu pokazí přihrávku. Mám rád týmy, které si přišly zahrát fotbal, nepřišly se na hřiště hádat a naopak přišly na hřiště odevzdat ten nejlepší výkon.
 
Jak dlouho třeba ještě plánuješ pískat?
Do budoucna neplánuji, že bych s pískáním nějak skončil. Ani jsem o tom nepřemýšlel. Nemám prostě dané datum, kdy bych si řekl, že už jsem starý a už to nebudu dělat. Buďto to přijde nějakým způsobem samo, anebo ne. V rámci té doby, co pískám, jsem měl období, jak jsem zmiňoval na začátku, kdy jsem si na rok dal s pískáním kvůli práci a nastavení práce volno. Nešlo to zkrátka skloubit dohromady. Myslím si, že i díky Paťovi Moderovi jsme v tom teď našli časový systém, kdy můžu pískat, když zrovna mám čas. Konec tedy neplánuji a snad ještě dlouho nenastane.
 
Na závěr: Kdybys měl vybrat jednoho jiného rozhodčího, který měl získat ocenění „Rozhodčí sezóny“ za tuto sezónu, kdo by to byl a proč?
Chtěl bych říci, že si vážím všech rozhodčích. Kohokoliv vidím na hřišti pískat, tak si vážím toho, že to dělá, protože je nás málo. Chtěl bych tedy touto cestou klukům i poděkovat, že pískají, protože s některými, co třeba nejsou z Brna, se ani pořádně neznáme. Děkuji, že tu práci dělají a dělají ji na sto procent. Co se týče nějakých vztahů, dlouhodobosti a kvality, vypíchl bych Tomáše Sýkoru. Tom má talent, maká na sobě a v rámci malého fotbalu jako rozhodčí působí nejen v Brně, ale i na mezinárodní úrovni. Píská světové šampionáty, takže můžeme říci, že toho nejlepšího rozhodčího máme z Brna. Já bych tedy hlasoval pro něj, ale na druhou stranu se vrátím k samotnému začátku, jsem rád, že jsem trofej pro rozhodčího sezóny letos získal já. Příští rok určitě opět zabojuji o to, abych byl alespoň v rámci Brna znovu nejlepší.
 
- Daniel Kinc -