Začátkem loňské sezóny si nic netušíc vykračoval po Bohunicích, když na něj soused Jan Sendrej z balkónu zahulákal, jestli se nechce připojit k jeho týmu malé kopané. Milovník fotbalu Ondřej Masařík nemá kopání do míče nikdy dost a hned druhý den se tak s prezidentem EUROPLOTŮ domluvil na novém angažmá. Následující zápas už ve žlutomodrém dresu děsil soupeře, a přestože je obránce, jako druhý nejlepší střelec týmu výrazně pomohl k prvnímu místu a postupu do 2. ligy. Kromě toho odehrál téměř stejný počet utkání i za „B“ tým, kde neměl mezi kanonýry žádnou konkurenci. Střelecká potence se „Masara“ drží i letos, kdy znovu táhne svůj celek a rozjeté EUROPLOTY po podzimu vévodí 2. lize. Je symbolické, že jedinou prohru v sezóně zaznamenal nováček soutěže v utkání, ke kterému náš respondent ze zdravotních důvodů nemohl nastoupit. Pojďme si shrnout Ondrovu kariéru a přibližme poměry v klubu, který si podle všeho zakládá na výborné partě a týmové souhře.  
 
Pro začátek se prosím čtenářům tradičně představ.
„Je mi 23 let, studuji obchodní akademii. Mezi mé záliby patří především fotbal a hokej, dále dobré jídlo, pití, rád spím, ale nejraději mám zábavu v dobrém kolektivu.“
 
Kdo a kdy tě přivedl k fotbalu?
„K fotbalu mě přivedli rodiče už v pěti letech. Tehdy mi ještě trenéři přípravky v Bohunicích řekli, že nikdy nebudu umět hrát fotbal, tak jsem to šel zkusit do Moravské Slavie. Tam jsem byl dva roky a těsně před oslavou mých osmých narozenin, si Bohunice narychlo sjednaly můj přestup, aby později nemusely platit (smích).“


 
Do světa malé kopané jsi poprvé nakoukl v dresu Sandonorica. Kdo, nebo co tě zlákalo zkusit si fotbal na malém hřišti?
„Popravdě? Vedla mě k tomu neshoda s trenérem ve velkém fotbalu. Do Sandonorica mě přivedli moji spoluhráči z dětství Honza Slatina a Radim Vozábal. Tito dva mi dali možnost okusit malou kopanou, kterou jsem si dost oblíbil. Dala mi víc do techniky a rychlosti než velký fotbal, i když to trenéři ve velkém neradi slyší.“
 
Od konce v Sandonoricu jsi neoblékl jiný dres než EUROPLOTŮ. Byl jsi u zrodu mužstva?
„U zrodu mužstva jsem nebyl. Klub založil Honza Sendrej s ostatními kluky. Jak jsem se najednou ocitl v EUROPLOTECH? Bylo to spíš o náhodě. Náš předseda bydlí kousíček ode mě, a když jsem šel jednou na trénink, stál na balkoně a volal na mě, jestli nechci jít k nim. Dali jsme si den nato sraz a domluvili se co a jak dál. Honza zařídil veškeré papíry ohledně přestupu. Když jsem se podíval na sestavu, objevil jsem tam několik kluků, které jsem znal, za což jsem byl rád. Například Patrika Sekničku, Jiřího Honzáka či Roberta Musila. Tito tři hráči mi pak pomohli zabudovat se do mužstva víc a dřív než jsem čekal.“
 
Hned v úvodní sezóně v novém působišti se z tebe stal obávaný kanonýr. Je střílení branek tvojí herní devízou?
„Mojí předností na hřišti vůbec není střílení branek, naopak jsem tam spíš od toho, abychom ty branky nedostávali. Čím to ale bylo, že jsem měl střelecké štěstí? Je to v týmu. Kluci mi vždy dokázali připravit dobrou střeleckou příležitost, někdy i víc než stoprocentní. Stačilo si jen dobře naběhnout. Měli jsme domluvené, že to tak budeme hrát.“
 
Ptám se hlavně proto, že k zápasům nastupuješ z pozice obránce…
„Podle mého v malé kopané nepotřebuješ útočníka, na kterého se bude hrát, ale musí fungovat celý tým. Hřiště je malé, a když někdo dokáže vystřelit, má to ze střední vzdálenosti větší úspěch, než se přetlačovat o každý centimetr na hranici vápna.“
 
Téměř stejnou porci utkání jako za první tým jsi absolvoval i za „béčko“ EUROPLOTŮ (17 utkání za „A“ tým, 16 za „B“ tým - pozn. red.). Vypadá to, že jsi měl po malé kopané pořádný hlad…
„Já fotbal miluji, a i když jsem toho někdy měl plné zuby, prostě nešlo nehrát. Hlavní bylo, že mohli jít vždy dva hráči z „áčka“ pomoct „béčku“, takže když jsem mohl, vždy jsem šel. Jak v „A“, tak i v „B“ týmu jsou super kluci a dobrá partie, možná i proto jsem chodil za „béčko“ tak často.“
 
„Áčko“ svoji skupinu suverénně opanovalo, „béčko“ skončilo druhé. Znamenalo 2. místo kaňku, nebo jsi byl i tak spokojený? Čekal si, že se vám bude tolik dařit?
„Byl jsem mile překvapen, že se nám podařil postup, ale na druhou stranu jsme měli a máme dost kvalitní tým, což ukazujeme i teď v druhé lize, která je o dost náročnější. Druhé místo u „béčka“ podle mého nebyla kaňka. Obě naše sestavy postoupit nemohly, naše „béčko“ by se muselo přejmenovat, aby mohlo hrát také 2. ligu a to jsme nechtěli. Druhé místo bylo zasloužené a pro kluky i dost vydřené, mají za to můj velký obdiv.“


 
Po zaslouženém postupu „áčka“ šla vaše rezerva s výsledky hodně dolů. Čím to?
„Bylo to tím, že jsme se spíše zaměřili na první tým, než na naši rezervu. Kluci bojují a v některých zápasech jim jdeme pomoct, ale každý den není posvícení a taky mají kolikrát velkou smůlu. Doufám, že se štěstěna obrátí a místo tyček začnou padat branky a výsledky půjdou nahoru, zasloužili by si to.“
 
I do letošní sezóny jste vlétli jako uragán a po podzimu držíte 1. pozici. Bylo vaším předsezónním cílem vyhrát 2. ligu?
„To rozhodně ne, nepočítali jsme s tím, že bychom byli v čele. Druhá liga je hodně kvalitní a jsou tu super hráči, kteří ukazují, že malou kopanou hrát umí. Na druhou stranu mě to strašně těší a jsem rád, že máme takové výsledky. Všichni dřeme a snažíme se, to nás spojuje v jeden tým, kde jeden maká za druhého. To, že jsme první, je taková třešnička na dort, snad nám to vydrží i v druhé půli sezóny.“
 
Podle bodových hodů se zdá, že je vám jedno, v jaké soutěži nastupujete. Je markantní rozdíl mezi 3. a 2. ligou?
„Rozdíl je velký, ale vše je to o přípravě na zápas a zvolení správné taktiky, což se nám zatím daří. Každopádně je druhá liga těžší než třetí, ale i třetí má dost velkou kvalitu. Kdo za rok či dva řekne, že hraje ve druhé lize, už bude uznáván. Kvalita brněnské malé kopané se zvedá velkou rychlostí.“
 
Při rozhovorech se často nebojíš přiznat, že si jsi vědom kvalit svého týmu. Jsou právě schopnosti jednotlivých hráčů hlavním důvodem úspěchů EUROPLOTŮ?
„Jak už jsem říkal, o jednom hráči to rozhodně není. Všichni bojujeme za jeden tým. Samozřejmě jsou tu vůdčí typy, ale nemohu říct, že někdo převyšuje výkonnostně druhého. Možná o jednom hráči bych to říct mohl, protože Robert Musil je jeden z nejlepších brankářů, co jsem zatím měl tu čest v malé kopané potkat. Jsem rád, že mi zrovna Bobeš kryje záda.“
 
Na čem naopak musíte jako tým zapracovat?
„Jako tým musíme zapracovat hlavně na disciplíně a správné docházce. Každému někdy ujedou nervy, ale nesmí se to promítnout do zápasu a ovlivnit tím výkon ostatních. Ale pracujeme na tom i v zimní lize, aby se už nějaké slovní výstřelky neopakovaly.“
 
V průběhu podzimu jsi naznačoval, že jsou v klubu snad i existenční problémy. Chtěl by ses k tomu nějak vyjádřit? Už jsou potíže zažehnány?
„Problémem bych to ani nenazval, jen jsme nevěděli, jak to bude dál s naším hlavním sponzorem a naším předsedou. Honza Sendrej šel za prací do Prahy, dá se říct, že ze dne na den, ale vše jsme si vyjasnili a dohodli, jak to bude dál. Honza se zachoval, jako kdyby byl profesionální manažer, což má zřejmě z hraní her (smích). Ujasnil si s námi, co od nás očekává, a na oplátku se o nás postará i na dálku, za což bych mu chtěl poděkovat.“
 


Společně s Robertem Ledvoněm a gólmanem Robertem Musilem patříš mezi trojici nejvytěžovanějších hráčů. Přesto máš ve statistikách při jedenácti odehraných kolech „pouze“ deset startů. Kdy a proč jsi chyběl?
„Byl jsem nemocný a to až tak, že jsem nemohl přijít na zápas a mrzí mě to. Byl to jediný zápas, který jsme prohráli a ztratili tak všechny tři body, ale nemyslím si, že bych výsledek nějak zvrátil. Oba Robertové jsou oporami týmu, ale to bych tady mohl vypsat celou soupisku, protože jsou všichni kvalitou dost vysoko a neměli by se opomíjet.“
 
Pokud skvěle rozjetou sezónu dotáhnete do úspěšného konce, myslíš si, že máte na to hrát důstojnou roli v Superlize? Jen připomínám, že vloni postupující MOP (dnes již J.F.A. – pozn. redakce) i Habrůvka se letos trápí na konci superligové tabulky.
„Superliga je úplně o něčem jiném, museli bychom asi i trénovat, ale určitě bychom to chtěli zkusit. Je to pro nás motivace. Zahrát si v Superlize by byl skvělý zážitek.“
 
Nedá mi to se nezeptat. Máš ambice zabojovat o titul krále střelců? (na 2. místě ztrácí tři branky na Martina Lukša z Moravie – pozn. red.) Znovu se vrátím k tomu, že jsi povoláním obránce, byl by to zřejmě o to větší úspěch…
„Nebudu bojovat o titul střelce. Když mi to tam padne, určitě budu rád, ale důležité jsou tři body a ne jestli vstřelím branku. Jsem naučen i z velkého fotbalu, že kolikrát je důležitější spíš asistence, než vstřelená branka. Radši přihraji třeba Sekimu, Pedrovi (Patrik Seknička, Petr Maňák – pozn. red.) nebo Jirkovi Honzákovi a vyhrajeme, než abych dal tři góly, ale prohráli jsme, to by bylo k ničemu.“
 
Jaké jsou do budoucna tvoje plány či ambice ve světě malé kopané?
„Doufám, že zůstaneme pohromadě jako EUROPLOTY, tým máme dobrý a to i mimo hřiště. Ukázkou je soudržnost na turnajích, ale pomáháme si i lidsky zcela mimo fotbal. Určitě bych se s těmito spoluhráči chtěl dostat do Superligy a aspoň ten rok si tam zahrát.“
 
Jsou věci, které bys v rámci BSMK rád změnil, vylepšil?
„Jediné, co bych chtěl vytknout BSMK, je úroveň osvětlení v podzimních zápasech. Kolikrát na Chalabalové není ani pořádně vidět míč a to se opravdu někdy nedá hrát. Vím, že je to hřiště jen v pronájmu, ale i tak bych se nebál zainvestovat do čtyř halogenů (úsměv).“
 
Na závěr máš prostor vzkázat něco čtenářům.
„Chtěl bych poděkovat všem, kteří mají rádi malou kopanou a hlavně organizátorům, že dokážou vše obstarat tak, aby malá kopaná v Brně byla na takové skvělé úrovni, na jaké je. Dále bych rád pozval všechny diváky nejenom na naše zápasy. Každý, kdo to zná, tak ví, že hra před více lidmi ho vyburcuje k ještě lepším výkonům. Přál bych si také, aby i mladí kluci dostávali více možností, a proto se nebojte přijít a poptat se na místo v sestavě. Vždy je naděje, že se tam někdo dostane, ať hraje fotbal závodně, nebo jen tak rekreačně, stačí najít jen odvahu.“
 
Děkuji za rozhovor.
 
- Michal Kašpárek -