Jak se dočtete níže, jedná se o velmi zábavného chlapíka. Jeho největším koníčkem je sport, zejména pak samozřejmě fotbal. Ve světě malé kopané se s jednou přestávkou pohybuje od sezóny 2008/2009. Na jaře roku 2011 poprvé nakoukl do celku MOP Brno, jehož je stále nedílnou součástí. Klub, který se před aktuálním ročníkem přejmenoval na J.F.A. nyní kope nejvyšší brněnskou soutěž a náš respondent David Reigl v něm hrdě nosí kapitánskou pásku. Ve druhém ze série rozhovorů, jimiž tradičně vyplňujeme sezónní přestávku, se David rozpovídal zejména o svém celku J.F.A. Zhodnotili jsme historii, okomentovali současnost a nakoukli i na ambice do budoucna.
 
V úvodu tě poprosím, aby ses nám stručně představil.
„Jmenuji se David Reigl, je mi 22 let, studuji ekonomiku podniku na VUT. Mým největším koníčkem je sport. Když neberu v potaz fotbal, který hraji přes celý rok, tak v zimě rád lyžuji, hraji ping-pong, popřípadě nohejbal a v létě hlavně tenis. Z dalších koníčků pak hlavně posezení s přáteli v nějaké příjemné hospůdce.“
 
Kdy a jak jsi začal s fotbalem a sportem obecně?
„Sportu se věnuji v podstatě celý svůj život. Jak už jsem zmínil, fotbal, tenis, ping-pong hraji už od malička. Konkrétně s fotbalem jsem začal v šesti letech v týmu FC Dosta Bystrc-Kníničky, kde jsem právě s mým spoluhráčem Lukášem Bittó, strávil celé své fotbalové mládí.“


 
V BSMK ses objevil již v sezóně 2008/2009 v dresu Imbalanced, je to pravda? Jak ses k malé kopané dostal?
„Ano, je to pravda. K malé kopané jsem se dostal přes kamaráda Vojtu Krejčíře, hrajícího v současné době za FC Poutník 1552, právě do týmu Imbalanced.“
 
Za Imbalanced jsi odehrál pouhá dvě utkání, v obou jsi obdržel žlutou kartu a celkem třikrát jsi skóroval. Proč toto intenzivní angažmá tak rychle skončilo?
„Tou dobou jsem bohužel na malou kopanou neměl tolik času a tak jsem Imbalanced touto cestou jen dvakrát vypomohl, čímž jsem se vlastně seznámil s malou kopanou. K těm žlutým kartám, nepatřím k nejrychlejším hráčům malé kopané a obě karty tak byly, pokud si dobře vzpomínám, za zatažení za dres.“
 
Další ročník jsi vynechal úplně a poté začal nastupovat za nově vzniklý MOP Brno. Patříš tedy do té „kohoutovické party“, která stojí za úspěchy tohoto celku? Byl jsi u zrodu klubu?
„U zrodu klubu jsem nebyl, bydlím v Komíně, takže do kohoutovické party by mě ani nevzali (smích). Přidal jsem se k MOPu až po odehrané první půli sezóny, ale všechny kluky jsem znal. Buď jsme byli spoluhráči ve velkém fotbale, nebo jsme se na hřištích potkávali jako soupeři.“
 
Během tří let jste se z 3. ligy vyhrabali až do Superligy. Tak raketovým vzestupem, a zdůrazňuji, že sportovní cestou, se může pochlubit málokdo. Čekal jsi, že budete tolik úspěšní?
„Máme skvělého manažera, Martina Rabušice, který se o vše stará, a když před třemi lety zakládal tým MOP Brno, nikdo nepochyboval, že bychom neměli potenciál dostat se mezi elitu malé kopané. To, že se nám to podařilo takhle rychle, je akorát třešnička na dortu.“


 
Co si myslíš, že je nejsilnější stránkou vašeho týmu a hlavní příčinou výborných výsledků?
„Nejsilnější stránkou je výborná nálada v týmu, to, že se fotbalově dlouho známe, na hřišti si vyhovíme a všeobecně jsme sehraní.“
 
Na čem byste naopak měli nejvíce zapracovat?
„Zapracovat musíme na obraně, koncovce a střídaní. Vůbec se nám v Superlize nedaří bránit brejky soupeřů, my naopak brejky neumíme proměňovat. To nám v první půli sezóny pokazilo několik zápasů. Střídání je u nás už tři roky stará písnička, která se nám vyladit asi nikdy nepodaří (smích).“
 
Loni jste si vybojovali právo nastupovat mezi elitou. Váhali jste, zda do Superligy půjdete, nebo nebylo co řešit?
„Ano, chvíli jsme váhali, jestli do Superligy jít nebo ne, přece jen je to z hlediska shánění finančních prostředků a managementu o něco složitější. Ale malou kopanou všichni hrajeme proto, abychom dosáhli co nejlepších výsledků a dostali se co nejvýše, tak jsme nakonec všichni souhlasili s postupem na nejvyšší brněnskou úroveň.“
 
S jakými ambicemi jste do soutěže vstupovali?
„Samozřejmě jsme věděli, že úroveň Superligy bude o dost vyšší. Proto naše ambice nebyly nijak přehnané a do sezóny jsme nastupovali s jasným cílem vyhnout se sestupovým příčkám.“
 
Po první polovině sezóny máte na kontě šest bodů za dvě výhry, přičemž devětkrát jste prohráli. S touto bilancí asi nejsi spokojen…
„(směje se) Kdo by s touto bilancí vůbec mohl být spokojen? Myslím si, že jsme odehráli slabší polovinu sezóny a určitě bylo v našich silách vybojovat více bodů.“


 
Výsledkově strádá i další nováček Superligy Habrůvka. Kvalitativní rozdíl mezi 2. ligou a Superligou je zřejmě hodně výrazný…
„Ano, to je. Největší rozdíl vidím v rychlosti a tvrdosti. Navíc superligové týmy umí mnohem lépe řešit situace v koncovce, s tím my, jak už jsem říkal, máme problém.“
 
Dobrou zprávou je, že jste zvládli dva „šestibodové“ zápasy proti konkurentům v boji o záchranu (proti Nedece a Habrůvce – pozn. red.). Jako jediní jste naopak darovali výhru dalšímu celku namočenému do sestupových vod – PROTECTIONu.CZ. Vzpomeneš si na jednotlivá utkání?
„Tato tři utkání pro nás byla bezpochyby stěžejní. Proti Nedece jsme nevěděli, co očekávat. Utkání bylo dlouho vyrovnané, pak se ale konečně rozstřílela naše nová akvizice Adam Reitoral a zápas jsme otočili v náš prospěch. S Habrůvkou jsme se znali z předchozího působení ve druhé lize. Věděli jsme, co od sebe čekat a nám se naštěstí utkání vyvedlo lépe. Protection si na nás nachystal jednu ze svých nejsilnějších sestav v půlsezóně, a tak to i přes dlouhou dobu vyrovnaný zápas na naši výhru nestačilo.“
 
Od začátku ročníku se na hřišti nově objevuješ s kapitánskou páskou. Co vás k této změně vedlo?
„Náš kapitán Jacob Pospíšil má dlouhodobé zranění a já ho jen zastupuji. Byl jsem zvolen v demokratickém hlasování před prvním zápasem v Superlize (smích). Ale o kapitánské pásce to není, potřebujeme předvádět lepší výkony jako tým, nehledě na to, kdo má pásku.“
 
Vzhledem k vývoji je zřejmé, že vaší hlavní ambicí pro druhou polovinu sezóny bude záchrana. Jaký očekáváš průběh jarní části?
„Ano, záchrana bude hlavním cílem. V jarní části se zaměříme hlavně na ty tři zmíněné zápasy, doufám, že je zvládneme a účast v Superlize tak alespoň o rok prodloužíme.“
 
Možná je ještě příliš brzy, ale jaké ambice (ať už hráčské či klubové) budeš mít do příštích sezón?
„Malou kopanou hraji především pro zábavu, takže o nějakých velkých ambicích se ani bavit nemůžeme. Jak jsem řekl, doufám, že se v Superlize udržíme a budeme se na zápasy scházet pořád ve stejné partě, popřípadě v dalších sezónách zkusíme atakovat vyšší příčky a ne jen bojovat o udržení.“


 
Je něco, co bys rád, ať už individuálně, v rámci klubu, soutěže, nebo celé malé kopané zlepšil?
„Myslím si, že malá kopaná má výborně propracovaný systém, který se za ty roky jen zlepšoval a nic kromě malinko vyšší úrovně rozhodčích bych na ní neměnil. Za celý tým můžu říct, že se jí rádi zúčastňujeme a doufám, že nám to co nejdéle vydrží.“
 
Chtěl bys závěrem čtenářům něco vzkázat?
„Nekupujte si drogy, staňte se slavnými a budete je dostávat zadarmo (smích).“
 
Děkuji za rozhovor. Hodně štěstí v boji o udržení.
 
- Michal Kašpárek -