Zimní přestávka bývá ve znamení rozhovorů s prezidenty, či zástupci jednotlivých klubů. Ani tentokrát tomu nebude jinak. Jako každý rok, tak i do sezóny 2013/2014, vstoupilo do brněnské malé kopané několik nových družstev. Následující řádky budou věnovány pátému celku čtvrté ligy – FCC Františku Vláčilovi. Ten má ve svých řadách mnoho známých tváří, které už malý fotbal vyzkoušely. Na soupisce bychom dokonce našli hráče z Rumunska či Španělska. Borce v černých dresech s červenou šerpou navíc pravidelně chodí podporovat početný fanklub, který by jim mohl závidět leckterý tým z vyšších soutěží. Rodák z města pod Ještědem, prezident klubu Jiří Bartůněk, vnímá malou kopanou jako jednu z forem relaxace, i když sám přiznává, že přístup některých rozhodčích může být dokonce frustrující.


 
Pro začátek Tě poprosím o krátké představení.
„Zdravím, jmenuji se Jiří Bartůněk, je mi 25 let, v roce 2012 jsem dokončil studium Klasické archeologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a teď se věnuji doktorskému programu Dějin starověku. Kromě archeologie a studiu historie se věnuji scénickému a historickému šermu, starým jazykům, filmové teorii a jak je vidno, tak i malé kopané. Snažím se to všechno nějak spojit, ale času není příliš nazbyt, takže je to někdy poměrně obtížné. Pro mě je ale malá kopaná ideálním odreagováním po dlouhém dni v práci nebo ve škole, a díky skvělé partě se těším na každý trénink i zápas“.
 
Jaké jsou Tvé fotbalové začátky?
„To už je hodně dávno. Začínal jsem s fotbalem v mladší přípravce u nás doma v Liberci. Nastupoval jsem za místní klub SK Rapid Liberec, a pokud si dobře vzpomínám, už od úplného začátku jsem hrál krajního obránce, stejného jako hraji teď. Problém byl v tom, že mě to na postu obránce vůbec nebavilo, pořád jsem lítal dopředu, chtěl dávat góly a práci v obraně jsem jaksi zanedbával, což se samozřejmě trenérovi moc nelíbilo. Trochu později, ve starší přípravce nebo mladších žácích jsem se pak na jednom tréninku zkusil postavit do branky a už jsem tam zůstal. Ani nevím, jak mě napadlo, že by mě bavilo být gólman. Ve starších žácích jsem začal chytat za místní „Áčko“, ale velká kopaná mě tehdy přestala bavit a zvítězil u mě zájem o jiné sporty a aktivity, takže jsem s fotbalem na spoustu let přestal. Až během studia v Brně jsem opět začal hrát fotbal, nejdřív s kamarády v tělocvičně, později s partou venku na hřišti“.
 
Jak ses o malé kopané dozvěděl?
„Přes kamarády jsem se dostal do party, která chodila hrát a trénovat ven na hřiště a jelikož se nás skoro nikdy nesešel počet na velký fotbal, hrála se právě malá kopaná. Část borců tam tehdy měla založený vlastní klub malé kopané a tohle brali jako trénink. Od nich jsem se dozvěděl, že v Brně existuje svaz brněnské malé kopané a že se tu dá do místní ligy přihlásit vlastní klub. Moc jsem tomu ale nevěnoval pozornost, šlo mi jen o to si zahrát a ani jsem nepřemýšlel o tom, že bych to zkusil hrát na úrovni ligové soutěže. Až o dost později jsem se o to začal více zajímat, mrknul jsem se na stránky svazu a viděl několik ligových zápasů. Samotná myšlenka založit vlastní klub a přihlásit ho do soutěže je pak asi rok stará, možná o něco víc. Nebyl to ale můj nápad, přišel s tím můj kamarád Pavel Šich, který již tehdy hrál malou kopanou a napadlo ho založit si zcela nový tým. Já souhlasil a od té doby jsme to začali společně chystat. Trvalo několik dlouhých měsíců, než jsme tu myšlenku o vlastním týmu přivedli k realitě“.
 
Mají někteří hráči Vašeho klubu již zkušenosti s malou kopanou?
„Ano, část našeho týmu hrála dříve v Brně malou kopanou za různé týmy. Bohuslav Dokoupil, Jiří Maňák, Michal Blinka, náš kapitán Milan Košdy, Pavel Šich a Tomáš Štěpánek nastupovali za FC CLUBWASH::Brno ve třetí lize a Jakub Milotínský za Noem Arch Brno v Superlize. Velkou kopanou pak z našich spoluhráčů stále aktivně hrají Jan Plocek, Radomír Novotný, Tomáš Štěpánek a Jakub Milotínský. Mezi hráče, kteří v minulosti hráli velkou kopanou na klubové úrovni, pak patří Jan Žák, Lukáš Zelinka, Maximilian Hingerl, Sima Lucian, Pavel Šich a další. Když jsme zakládali náš klub, chybělo nám z počátku dost hráčů do nějakého ideálního počtu, proto jsme se rozhodli oslovit také ty hráče z malé kopané, které jsme znali z tréninků. Naštěstí to vyšlo a oni souhlasili, i když to znamenalo, že jejich předchozí klub zanikne, protože jsme z něj přetáhli asi polovinu hráčů. To mělo taky za následek, že naši hráči už věděli, co od ligové soutěže malé kopané v Brně čekat, takže jsme nebyli jen parta nováčků. Ovšem také to vedlo k tomu, že si nás spousta lidí začala plést s klubem, ze kterého k nám zmínění hráči přišli, což způsobilo celou řadu nedorozumění. Teď už ale doufám, že nás každý bere jako nezávislý klub, který si buduje své vlastní jméno“.


 
Z jakého důvodu jste zvolili název FCC František Vláčil?
„S názvem to bylo složité. V herních věcech je u nás vždy konečné slovo trenéra, v těch ostatních se ale snažíme vždycky rozhodnout hlasováním většiny, takže při debatách nad názvem padala celá řada různých jmen. Nakonec zůstaly názvy dva, FCC, podporovaný racionální částí týmu, a František Vláčil, který zase reprezentoval ty, kteří se rádi trochu vymykají. V konečném rozstřelu vyhrál o jeden hlas právě František Vláčil, ale kvůli těsnému výsledku jsme se přeci jen rozhodli ten název nakonec spojit. V propagaci týmu a dalších věcech jsme se ale drželi vítězné tradice názvu František Vláčil. Kdo přesně z hráčů jako první jméno navrhl už nevím, ale pamatuji si, jak nás to okamžitě nadchlo. Každého z nás ale jiným způsobem. Někdo vidí ve Vláčilovi osobnost, další zbožňuje jeho filmy a někteří se třeba shlédli v jeho problémech s alkoholem. Já si o Františku Vláčilovi myslím, že to byl nezmar a bojovník za svou věc, a že ostatní měli tendence ho podceňovat. A jak říkával: „Člověk má tvořit a musí se těšit z toho, co dělá, nezáleží na prebendách, musím věřit tomu, co dělám!“ A já si troufám tvrdit, že právě v tom jsme mu jako tým hodně podobní. Jsme pyšní na to, že náš klub nese jméno takového velikána a také doufám, že mu i do budoucna budeme svými výkony skládat hold. Podobné peripetie jako s názvem byly například i s dresy, přeci jen, aby se tolik lidí shodlo na nějaké konkrétní podobě, to může být docela oříšek. Dopadlo to tak, že jsme se rozhodli jít ve stopách novozélandských All Blacks, a tudíž zvolit jednoduchou kompletně černou kombinaci. Některé naše hráče myšlenka nadchla natolik, že už chystali na každé utkání vlastní “Haku“. Jedinou ozdobou, kterou měly dresy mít, měl být náš klubový znak na prsou, na který jsme všichni náležitě pyšní, a který by se doufám líbil i Františku Vláčilovi. Jenže po problémech s tiskem a změně dodavatele dresů jsme zjistili, že klubový znak na černém dresu jednoduše zanikne. A tak se zrodila myšlenka ozdobné šerpy v barvě klubové červené, jejíž výslednou podobu jsme ještě na poslední chvíli řešili s trenérem Janem Plockem“.
 
Pravidelně Vás chodí podporovat fanoušci. Lze je označit za sedmého hráče na hřišti?
„Rozhodně! Fanklub nás chodí podporovat na všechny domácí a většinu venkovních zápasů. Dalo by se říci, že malou kopanou hrajeme pro ně a nebýt jich, zdaleka nás tolik nebaví. Za sedmého hráče na hřišti je zcela určitě označit lze, kulisa, kterou dokáží na zápasech vytvořit, bývá fantastická. Na poslední podzimní zápas například donesli bengálské ohně, které zapalovali při každém našem gólu, to byl skvělý zážitek. Díky jejich podpoře, které si neuvěřitelně ceníme, je pak FCC František Vláčil na hřišti lepším týmem. Naši fanoušci, kteří nás chodí podporovat, jsou lidé z našeho bezprostředního okolí, ať už je to doma, ve škole, v práci nebo kdekoli jinde. Jsme jim neskonale vděční, že si pokaždé najdou čas a přijdou podpořit svůj oblíbený tým. Předzápasové rituály moc nemáme, ale k těm pozápasovým pak rozhodně patří děkovačka divákům“.
 
Na Vaší soupisce jsou také dva hráči ze zahraničí. Bavili jste se například o tom, jaká je úroveň malé kopané v jejich rodné zemi?
„O tom jsme se příliš nebavili, ale oba naši zahraniční spoluhráči mají zkušenosti s velkým fotbalem, jmenovitě stoper Lucian Sima z Rumunska a hrotový útočník Maximilian Hingerl ze Španělska. Oba dva jsou v České republice za prací a my jen doufáme, že se jim tu bude líbit a vydrží s námi co nejdéle. Ale i někteří naši další spoluhráči mají zkušenosti ze zahraničí, například Lukáš Zelinka hrál několik let ligu v Německu“.
 
Nyní se zaměříme na podzimní část soutěže. Převládá na Vaší straně spokojenost s výsledky?
„Rozhodně u nás převládá spokojenost, i když si moc dobře uvědomujeme, že jsme některé zápasy nezvládli. Polovina týmu neměla s malou kopanou do začátku sezóny zkušenost, takže momentální páté místo a kontakt se špicí tabulky je úspěch. Mrzí nás někdy lacině ztracené body, na druhou stranu si myslím, že jsme se během celého podzimu výkonnostně zlepšovali a doufám, že forma poroste i na jaře. Také nás mrzí různá zranění, která nás během podzimní části postihla. Hlavně vyřazení našeho kapitána Milana Košdyho, jenž si během zápasu poranil koleno a scházel nám až do zimní přestávky, pro nás bylo citelnou ztrátou. Doufáme, že se dá brzy do pořádku a na jaře již bude plně k dispozici“.


 
Suverén čtvrté ligy Vyšší princip má náskok 9 - ti bodů před druhým Černým baletem. Myslíš si, že zrovna toto duo zamíří příští rok do třetí ligy?
„Já doufám, že ne. Náš cíl na jaře je jasný, poprat se s ostatními o druhé postupové místo. Je to sice dost optimistické tvrzení, ale nemyslím si, že by bylo nereálné. Vyšší princip je ale herně trochu někde jinde, než zbylé týmy v naší soutěži. Mají tým, který je dlouho pohromadě a hrají rychlý, kombinační fotbal. Navíc mají hráče, co jsou kreativní s balónem a zároveň jsou fyzicky velmi dobře připravení. Vyšší princip je suverénem naší ligy, a řekl bych, že je pro ně jednoduše malá. Soupeři, kteří by ho dokázali pořádně zaměstnat, se najdou nejspíš až ve vyšších soutěžích“.
 
A jaké jsou Vaše plány pro jarní část soutěže a do budoucna obecně?
„Rozkaz od trenéra zní jasně. Muž s koženou brašnou…Tedy příkaz zní jasně, postoupit.  Nevidíme důvod, proč si dávat za cíl umístit se třeba do pátého místa, to pro nás nic neřeší. Chceme vyhrávat a uděláme všechno proto, aby nám náš záměr vyšel. Od druhého do šestého místa je to teď neuvěřitelně vyrovnané, a to nejen výsledkově, ale i výkonnostně, tudíž si myslím, že jarní část sezóny přinese nejedno drama. Během zimní přestávky neplánujeme žádné velké obměny kádru, ale bohužel nám pravděpodobně odejde jeden z útočníků, Jan Žák, takže je možné, že se přeci jen nějaká nová tvář objeví. Juniorský tým ani B - tým zatím není v plánu a myslím si, že založení ženského družstva by nám naše fanynky jen tak neodpustily. Soustředíme se teď hlavně na boj o druhé místo, a na předvedený fotbal, nad ničím dalším zatím nepřemýšlíme“.
 
V čem osobně vidíš Vaše výhody či přednosti oproti jiným mužstvům a na čem si myslíš, že je potřeba ještě zapracovat?
„Mezi naše přednosti bych zařadil určitě nasazení, chuť vyhrávat a nevzdávat se, a taky to, že je v týmu dobrá parta kamarádů. Zní to jako klišé, ale opravdu to funguje. Hned několik zápasů jsme dokázali zlomit nebo zachránit tím, že jsme dřeli až do závěrečného hvizdu a hráli jako tým. Samozřejmě, neobejde se to bez individualit a tahounů týmu, kteří dokáží v důležitých chvílích tým podržet. Snad nikdo z hráčů nebude nic namítat, když tu teď zmíním Jakuba Milotínského, Maximiliana Hingerla, Radomíra Novotného a Jana Plocka, kteří naší hře dodávají potřebnou kvalitu a zkušenost. Nicméně všichni hráči odevzdávají na hřišti maximum a zaslouží pochvalu. Taky nám pomáhá to, že jsme si z vlastních řad zvolili hrajícího trenéra, který zodpovídá za způsob hry. Jako jediný může na ostatní zvyšovat hlas a má ve fotbalových věcech poslední slovo. Myslím si, že nám to dodává jakýsi řád, bez kterého by tým nefungoval zdaleka tak dobře. Řekl bych, že mezi věci, které ještě potřebují zlepšit, patří střelecká produktivita, důraz před vlastní i soupeřovou brankou a klid v rozehrávce. Kriticky zpětně přistupujeme ke každému zápasu, i tomu vyhranému, a bavíme se o tom, co je ještě potřeba zlepšit. Diskuze a pozápasový rozbor jsou naší devízou, na které stavíme“.
 
Máte třetí nejlepší obranu v lize, spoléháte při zápasech právě na defenzívu?
„Jak se ale říká, kdo nedává góly, nemůže vyhrát. Snažíme se mít zabezpečenou a dobře organizovanou obranu, ale útočná část hry je pro nás stále nesmírně důležitá. Svědčí o tom i počet gólů vstřelený hráči hrajícími v obraně. Spoléháme hlavně na protiútoky a rychlý přechod do útočené fáze, než na házenkářské obléhání soupeřovy branky. S obranou máme štěstí, že se v ní pravidelně scházíme téměř v totožném složení, takže už jsme měli čas se poměrně sehrát. Navíc si myslím, že jsme k obranné fázi přistoupili od začátku soutěže dost svědomitě a byť občas chybujeme, dokážeme si říct co a jak, a vzájemně si pomoct. A když to nezvládneme my v obraně, podrží nás nějakým skvělým zákrokem náš brankář Jiří Maňák“.


 
Jak jste spokojeni s organizací malého fotbalu v Brně?
„S organizací spokojení rozhodně jsme, ale pár kritických výtek by se našlo. Nejdříve ale ty pozitivní věci. Myslím si, že přístup vedení svazu k týmům, který je velmi osobní a vstřícný, kdy se dá téměř na všem domluvit, je jeho skvělou vizitkou. Dále bych rád pochválil organizaci celé soutěže, kdy se týmy, kromě prvotní administrativy a následného rozlosování nemusí již o nic starat. A také mi přijde výborný nápad se závěrečnou akcí na konci ligy s rozdáváním ocenění hráčům a týmům. Mezi ty negativní věci bych zařadil nestejnou kvalitu rozhodčích, kteří pak mají různý výklad pravidel a hlavně naprosto odlišný metr. Například když rozhodčí nechá hrát některé hráče bez chráničů a také buď úplně bez štulpen, nebo s každou jinak barevnou, a zase jiný rozhodčí má námitky proti jinak barevným štulpnám jediného hráče v týmu, to může být někdy velmi frustrující. Dále také strach či neschopnost rozhodčích vyloučit hráče za úmyslný faul končící krvavým zraněním nebo za do očí bijící oplácení. Dále mi přišlo podivné, když utkání B - týmu píská prezident „Áčka“. A taky hřiště, připomínající spíš štěrkovny mi nepřijdou úplně vhodná k hraní malé kopané. Dále bych vytkl občas lehce nepřehledné stránky svazu a dohledávání některých informací na nich. Nicméně bych rád pochválil svaz za velmi rychlou aktualizaci výsledků jednotlivých zápasů“.
 
Plánujete před začátkem druhé poloviny sezóny nějakou přípravu?
„Po vánoční pauze pokračují tréninky každý týden venku na hřišti Za Lužánkami. Dále bychom rádi chodili i do tělocvičny, záleží jen na tom, kolik budeme mít volného času. Máme v plánu sehrát i několik přátelských utkání. Často se potkáváme s kluky z Colgate Teamu, který hraje 3. ligu, takže se pokusíme domluvit nějaké společné utkání. Každý z hráčů má pak naordinovanou i individuální přípravu, aby se přes zimu udržel v kondici. Měli jsme v plánu i klubové soustředění, ale kvůli náročnému individuálnímu programu z něj asi sejde“.
 
Chtěl bys něco na závěr vzkázat čtenářům a fanouškům?
„Našim fanouškům bych rád vzkázal, že všichni z týmu si nesmírně vážíme jejich podpory a doufáme, že si zachováme jejich přízeň i nadále, a budeme je ve stále hojnějším počtu potkávat na našich zápasech. Dále všem fanouškům malé kopané, čtenářům i soupeřům bych rád za tým FCC František Vláčil popřál do nového roku pevné zdraví, štěstí, a aby Vám další rok přinesl jen takové výsledky, které si sami přejete“.
 
- Rudolf Chudoba -