Když jsem se dozvěděl, že můj kamarád a kolega reportér Martin Chroust dotáhl do konce dlouho omílanou myšlenku založení vlastního klubu malé kopané, ihned jsem jej oslovil za účelem interwiev. Přestože se zprvu na oko zdráhal, v nejkratší možné době jsme již v nedaleké restauraci rozebírali vstup ambiciózního nováčka do světa malé kopané. Martin se v tomto sportovním odvětví pohybuje již několik let, přičemž pravidelně mění kopačky a dres za propisku s poznámkovým blokem. Kromě hráčské role totiž jak známo působí i jako jeden z nejvytíženějších reportérů. Nyní učinil další krok, když partu kamarádů, se kterou se před lety naučil kopat do míče a neustále s ní obrážel fotbalové turnaje, sdružil do nově vzniklého klubu BSMK. Zejména o mladém týmu s originálním názvem Vyšší princip se dočtete v následujících řádcích.
 
Na úvod se nám tradičně představ.
„Jmenuji se Martin Chroust, jsem studentem VUT a také mám tu čest být prezidentem nového týmu, který se jmenuje Vyšší princip. Mezi moje největší koníčky patří sport a přátelé. Musím říkat i věk? Jestli jo, tak je mi 20 let.“
 
Kdy jsi poprvé kopl do fotbalového míče? Jak se dál vyvíjela tvoje kariéra?
„To bylo asi v první třídě. Potom jsem dva tři roky chodil pouze na tréninky, kdy se ještě zápasy nehrály. Ty přišly až od přípravky. Jenže u velkého fotbalu jsem zůstal pouze do starších žáků, a poté se začal věnovat malé kopané a futsalu.“
 
K malé kopané ses dostal jak?
„Přivedl mě k ní v létě roku 2009 kamarád, se kterým jsem dříve hrával velký fotbal. On hrál tehdy za Palermo, kde hledali brankáře. Ne, že bych byl vyloženě gólman, ale když jsme si s partou chodili zakopat a nikomu se nechtělo do brány, tak jsem se tam klidně postavil, nevadilo mi to. Vlastně mě to v brance bavilo, tak jsem se to rozhodl zkusit i tady.“
 
Jak známo v BSMK působíš i jako reportér…
„V době, kdy jsem ještě hrál za Palermo, jsem se díky tobě dostal k psaní reportů. Začal jsem tím pádem malou kopanou sledovat o hodně více a přirostla mi tak k srdci.“
 


Trvalo to dvě sezóny a přeci jen jsi šel opět z brány dopředu. Proč?
„(přemýšlí) No, já už jsem se na ty výkony borců přede mnou nemohl dívat. (smích) Ne, tak zkrátka už mě to delší dobu táhlo znovu dopředu. Při různých turnajích nebo i ve futsalu jsem hrál v poli a uvědomil jsem si, že moje místo není mezi třemi tyčemi. A vzhledem k tomu, že v Palermu mě asi vepředu nechtěli, (smích) byl jsem po druhé sezóně nucen změnit dres.“
 
Byla nejasná pozice v poli jedinou motivací pro změnu dresu?
„Významnou roli vlastně sehrálo i to, že jsme chtěli založit úplně nový vlastní tým. Jenže to se na poslední chvíli nepovedlo, a abych z malé kopané úplně nevypadl, našel jsem si na minulou sezónu angažmá v týmu Reds.“
 
K těm ses dostal jak?
„Banny (Robert Opatřil – pozn. red.) z Reds mě už delší dobu lákal do svých řad. Já jsem to dlouho odmítal, ale když už bylo jasné, že nový tým se prozatím nezaloží, nabídku jsem přijal. Jednalo se pro mě de facto o přestupní stanici, o čemž jsem samozřejmě spoluhráče informoval, aby na rovinu věděli, že se mnou nemohou počítat dlouhodobě.“
 
Co bylo impulsem k založení nového klubu?
„Tak úplně prvotním impulsem bylo to, že jsme se začali s partou čím dál častěji scházet hrát fotbal a vzpomínat na dřívější roky. Začali jsme taky chodit na turnaje, kde se nejen dařilo výsledkově, ale hlavně jsme si seděli fotbalově, tak jsme si řekli, že je škoda nehrát nějakou dlouhodobější soutěž. Věděli jsme o malé kopané a shodli jsme se, že je to pro nás nejlepší varianta. Pak už bylo jen potřeba složit tým.“
 
Kolik hráčů tvoří základní kostru týmu?
„Protože jsme chodili zejména na futsalové turnaje, kde se hrálo se čtyřmi hráči v poli a brankářem, scházeli jsme se v sedmi lidech, abychom měli dva na střídání. Malá kopaná se hraje s jedním hráčem navíc. Takže kostru tvoří řekněme těch původních sedm lidí doplněných momentálně o dva až tři další.“
 
Jaká je skladba vašeho mužstva? Stojí za zmínku nějaké individuality?
„My jsme všichni individuality (smích). Ne, zakládáme si na týmové hře. Nikdo příliš nevyčnívá, jednou je nejlepší střelec jeden, jindy druhý. Jinak jsme mladé mužstvo, většina kádru jsou kluci mé generace, čili okolo dvaceti let. K tomu jsme doplněni o dva starší hráče, kteří nám dodávají zkušenosti. Zakládáme si také na tom, abychom byli opravdu parta přátel, která nemá potřebu nabírat cizí hráče. Ti dva starší jsou mimochodem otcové dvou spoluhráčů. Ještě bych dodal, že s malou kopanou mají od nás zkušenosti maximálně tři hráči.“
 


Máte vysoké ambice?
„Popravdě ano, máme. Hrajeme spolu už nějaký ten pátek, víme co od tebe čekat. A navíc známe i některé týmy, takže zase víme, co čekat od nich. Chtěli bychom se co nejrychleji dostat výš, nejlépe postoupit už v první sezóně. Ale konat musíme hlavně na hřišti.“
 
Někdy se stává, že jak rychle se nový tým objeví, tak rychlé své působení ukončí. Nehrozí i u vás, že počáteční nadšení zanedlouho vyprchá?
„Tak to určitě ne (důrazně). Když už jsme do toho šli, tak by bylo trapné třeba po sezóně skončit. Určitě chceme hrát malou kopanou dlouhodobě a tomu podřizujeme i další náležitosti.“  
 
Co pro vás bylo při zakládání týmu nejtěžší?
„Nejtěžší bylo od fáze „Super, budeme hrát“ přejít k realitě. Hlavně se to týkalo financí, protože první sezóna je poměrně nákladná.“
 
Uvažovali jste o oslovení nějakého sponzora?
„Jednoho kvalitního jsme měli rozjednaného, nakonec to však nevyšlo podle představ. Malinko nám sice přispěl, ale velkou většinu nákladů jsme si platili sami.“
 
Už jste se shodli na tom, jaké bude vaše domácí hřiště?
„Definitivně stále rozhodnutí nejsme. Ale vzhledem k tomu, že všichni pocházíme z Žabin nebo Komína, tak už se rozhodujeme pouze mezi Čichnovou a VUT. Jinde to asi nebude, museli bychom na domácí hřiště kolikrát jezdit dál, než soupeř, což je nepříjemný paradox.“
 
Na jaký herní projev se od vás máme připravit?
„Jsme ofenzivní tým založený na rychlé kombinační a týmové hře. Balón je prostě rychlejší než hráč, takže se snažíme, aby rychle lítal z nohy na nohu. S vlastní hrou chceme být vždycky spokojení, mít z ní radost.“
 


Má název Vyšší princip nějaký hlubší význam?
„To vůbec. Když nám bylo kolem patnácti a přihlásili jsme se na první turnaj, museli jsme samozřejmě vymyslet název. Nechtěli jsme mít žádný rádoby název typu „Nekopnem si“ nebo „Šroťáci.“ Tak někdo nadhodil Vyšší princip, nikdo nebyl proti a od té doby nebyl důvod něco měnit.“
 
Jaké jsou tvoje/vaše dlouhodobé cíle v malé kopané?
„Chceme hrát důstojnou roli, bavit se malou kopanou a stoupat stále nahoru. Rozhodně neplánujeme zakládat „béčko“ ani juniorský tým. Možná ty ženy, přece jen nějaké fanynky už máme, tak uvidíme (smích).“
 
Je něco, co bys chtěl v brněnské malé kopané změnit?
„Myslím si, že oproti jiným městům je malá kopaná v Brně na opravdu vysoké úrovni. Na to, že se stále jedná o amatérský sport, je tu vše opravdu nadstandardní. Takže si myslím, že můžeme být rádi za to, co máme. Samozřejmě někdy je to i o lidech. Jak jsem říkal, jedná o amatérský sport a přestože chce každý vyhrát, měl by se o to pokusit za fair - play prostředků s respektem k soupeři.“
 
Děkuji za rozhovor. Ať se daří.
 
- Michal Kašpárek -