Konec zimní přestávky je stále v nedohlednu, a tak oddělení PR pokračuje v sérii rozhovorů. Pro tentokrát jsme navíc v rámci oživení sáhli k poněkud odlišnému modelu. FC Fénix Brno je nejrozšířenější organizací brněnské malé kopané a než představovat každý jeho celek zvlášť, učinili jsme tak najednou. Ve velmi rozsáhlém rozhovoru jsem si povídal s prvním mužem klubu, zakladatelem, prezidentem a vedoucím „A“ mužstva (Superliga) Ivem Pechurou, jeho pravou rukou, jinak také členem PR oddělení Rudou Chudobou zastupujícím „béčko“ (3. liga, Série „A“) a Jirkou Karpíškem, jenž má na starosti „C“ tým (3. liga, Série „B“). Ze slov jednotlivých aktérů, zejména pak prezidenta Pechury jistě vycítíte, že se fotbal dá dělat srdcem a cesta, kterou se klub vydal, by mohla být vzorem všem ostatním členům malé kopané, třeba i těm budoucím.

Ahoj pánové. Poprosím vás všechny popořadě, abyste se čtenářům v krátkosti představili, včetně vaší pozice ve struktuře klubu FC Fénix Brno.
Ivo: Zdravím všechny příznivce brněnské malé kopané. Jmenuji se Ivo Pechura, je mi 32 let a jsem prezidentem tohoto klubu. Pocházím ze Šardic v okrese Hodonín nedaleko Kyjova. Zde jsem se již od útlého věku věnoval kopané a působil v mnoha klubech v různých soutěžích. Odtud také pochází naše první sponzorská firma mého bratra Elektromontáže Šardice. Nyní bydlím v Brně, kde zároveň pracuji ve společnosti Top Advert. Tato firma, kterou prezentujeme i na našich nových dresech, se stala v roce 2012 hlavním partnerem našeho klubu. Mezi mé další koníčky patří převážně fotografování, cyklistika a atletika.
Ruda: Zdarec všem čtenářům. Jmenuji se Rudolf Chudoba, a pokud je vám mé jméno povědomé, je to možná tím, že jsem jedním z členů oddělení PR. Je mi 25 let, studuji Mendelovu univerzitu a kromě malé kopané si rád zahraju poker, fandím Interu Milán, a mám na starosti „B“ mužstvo Fénixu. Zároveň působím jako viceprezident klubu. Chtěl bych také tímto pozdravit svého výborného spoluhráče, fotbalového mága a současně i můj vzor, nedoceněného Jana “Gonze“ Nečase. (úsměv)
Jirka: Je mi 27 a aktuálně pracuji jako živnostník v IT. Můj největší koníček, po malé kopané, je motorka. Starám se o chod Fénixu „C“, ale poslední dobou se kvůli pracovnímu vytížení snažím hodně věcí delegovat na další hráče, z nichž mi teď nejvíc pomáhá Petr Hlaváč.


Prezident Ivo Pechura s hlavním sponzorem představují nový dres.

Kdy a jak jste se dostali k malé kopané?
Ivo: V roce 2009 po přestěhování do Brna za prací nezbývalo na velkou kopanou příliš času. A tak jsem se prostřednictvím internetu začal zajímat o malou kopanou. Seznámil jsem se s Jarkem Kundrátem, který v té době vedl superligový tým FC INEX Srbská. Pozval mě na turnaj do Boskovic, kde jsem se s malou kopanou začal sbližovat, ale protože jsem fotbalem odkojený, tak to zase tak velký problém nebyl. Turnaj jsem si skvěle užil a v týmu chtěl zůstat.  
Ruda: Nevzpomínám si přesný rok, ale je to zhruba deset let, kdy jsme, tehdy ještě pod názvem Omega, přeskakovali plot, abychom se utkali na školním pískovém hřišti s tehdejším Starým Brnem. (úsměv) Pod stejným názvem, ale v rozdílném složení, jsme se vrátili v roce 2009, ovšem po neúspěšné sezóně se kádr rozpadl. Na jaře roku 2010 jsem potkal na Srbské Martina Tomašova, který mi řekl, že se zakládá nový tým, který povede bývalý hráč FC INEXu Srbské Ivo Pechura. Po domluvě se uskutečnil na Kraví Hoře první trénink, čímž začala nová éra Fénixu. Vzápětí se řešil problém ohledně soupisky. Bylo nás příliš mnoho na jeden tým, ale současně málo na založení druhého. Na základě toho jsem se s Ivem domluvil, že spojíme některé hráče Omegy s nováčky, a tak vznikl Fénix „B“, který dva roky vedl Jirka Karpíšek. Já jeho štafetu převzal po založení „C“ týmu, kterému nyní vévodí právě on.
Jirka: Už to budou myslím čtyři roky nebo pět let, kdy kluci, se kterýma jsem si chodíval občas zakopat, znovu zakládali tým Omega Brno, tak mě přizvali. (úsměv)

Nejvíce prostoru dostaneš logicky, jakožto prezident klubu, právě ty Ivo. S jakými představami jsi začal budovat svůj vlastní klub a co tě k tomu vůbec vedlo?
Ivo: Když se bohužel tým Srbské rozpadl, začalo mě lákat v něčem podobném pokračovat. Žádnou nabídku za někoho hrát jsem neměl, a tak jsem se rozhodl založit si vlastní tým pod názvem FC Fénix Brno. Představy o nově vznikajícím klubu jsem měl naprosto jednoduché. Vždy mi šlo o to se fotbalem pouze bavit a vytvořit tzv. FAIR PLAY tým, který v malé kopané ponese dobré jméno. Myslím si, nebo teda aspoň doufám, že se nám tohle prozatím daří plnit.

Nepředčil dokonce růst Fénixu tvoje očekávání?
Ivo: Spousta věcí se nám podařila podle našich očekávání. I založení „B“ týmu bylo na úplném začátku tvořícího se klubu naplánováno. Na tomto nápadu se nejvíce podíleli právě Ruda Chudoba s Jirkou Karpíškem, kteří se znali s hráči z bývalého týmu Omega. Zde jsem figuroval pouze při znovuvzkříšení mladých hráčů, kteří si chtěli malou kopanou zahrát pro radost. A nabídl jsem jim svoji podporu. 

S mládežnickým celkem jste se také zapojili do Bambini ligy. Jak hodnotíš tento projekt a svoje účinkování v něm? Kdo měl tým na starosti?
Ivo: S mládežnickým celkem mě oslovil Jarek Kundrát, který tento tým vedl už v Srbské. Požádal mě, že by chtěl juniorku vést pod hlavičkou Fénixu. Tento nápad se mi hodně zamlouval a bral jsem to jako dobrý krok pro budoucnost našeho klubu. Jarkovi jsem přislíbil, že se pokusím sehnat pro juniory ještě jednoho asistenta, aby na vše nebyl sám. To se mi bohužel nepodařilo a v dalším ročníku se Jarek rozhodl své účinkování s mládeží ukončit hlavně kvůli svojí pracovní a rodinné vytíženosti. Tohle byla vzhledem ke skvělým výsledkům v Bambini lize velká škoda a považuji to tak trochu za své selhání. Věřím, že až se podaří mužské týmy stabilizovat, tak se pokusím projekt s mládeží obnovit. A kdoví, třeba se Fénix jednou dočká i ženského týmu. (úsměv)

Celý klub samozřejmě zastřešuje Ivo. Kdo se však ještě do loňské sezóny staral o chod „B“ mužstva?
Jirka: Minulý rok bylo „Béčko“ hlavně na mně. A když „Áčko“ slavně postoupilo do Superligy, rozhodl se jej Ivo hodně posílit a tím se rozdělilo na dva týmy. Takže jsme pak jenom změnili písmenka v názvech jednotlivých mužstev.


"A" tým

Aby toho nebylo málo, před touto sezónou jste sáhli k vytvoření „C“ týmu, čímž jste se stali unikátem. Co vás vedlo k tomuto kroku?
Ivo: O vytvoření „C“ týmu rozhodl především první historický úspěch klubu, a to postup „A“ týmu do nejvyšší soutěže malé kopané - SIMOST Superligy. Tento postup mezi elitu znamenal hlavně doplnit tým o kvalitní hráče, kteří budou schopni se s náročnou soutěží vypořádat a udělat dobré výsledky. Všichni jsme věděli, že pro některé hráče, i přesto, že se nemalou měrou zasloužili o postup, by byla Superliga spíše na škodu a myslím si, že by to bylo velké trápení. A tak jsme se rozhodli založit rezervní tým, který nyní funguje pod vedením Rudy Chudoby a občas je při zápasech doplněn hráči z „A“ týmu. Ale tuto možnost využíváme i v opačném případě. A tak jsme, po dohodě s Jirkou Karpíškem, většinu hráčů pouze přesunuli ze stávajícího „Béčka“ do nově vzniklého „Céčka“. To ale neznamená, že bychom někoho odsunovali tzv. na vedlejší kolej. Šlo pouze o formální záležitost. V našem klubu si všichni hráči rezervních týmů můžou svými výkony říct o nominaci do „A“ týmu. Jasným příkladem je hráč „C“ týmu Petr Hlaváč, který si již svůj superligový start odbyl a nepočínal si vůbec špatně. To samé platilo i pro Matěje Šidáka z „B“ týmu.
Ruda: Založení „C“ týmu mělo jasnou logiku. „Áčko“ se dostalo do Superligy a potřebovalo kádr posílit, což mělo za následek, že by nebyl prostor pro všechny hráče. Na základě dohody jsem si vzal na starost Fénix „B“ já. Tam jsem přivedl „starý dobrý Fénix“, ke kterému se připojilo pár nových hráčů. Zároveň nebyl důvod vyloučit ostatní hráče, tudíž se založil „C“ tým.

Jste se současnou strukturou a fungováním klubu spokojeni?
Ivo: Klub je stále ve vývinu a na nějaké hodnocení je příliš brzy. Určitě se nám podařila spousta věcí a vím, že jsme se vydali tím správním směrem, ale čeká nás ještě dlouhá cesta a pořád je co zlepšovat. A rozhodně to není jen o jedné osobě. Musíme se více sjednotit a společně si vytvořit to správné sportovní zázemí, při kterém budeme mít hlavně radost z toho, jak se nám daří klub rozvíjet.
Jirka: Já jsem spokojen. První půlku sezóny se nám podle mě dařilo pomáhat si navzájem mezi týmy, co se týká nasazování hráčů. Na druhou stranu se nám ale zatím nedaří mít pravidelné společné tréninky.

Jaká je klubová vize do budoucna?
Ivo: Jak už jsem jednou zmiňoval, klub jsem zakládal proto, že se chci fotbalem bavit a užívat si ho ať už z pozice hráče, manažera či prezidenta. Tato vize se do budoucna nemění. Podařilo se mi založit organizaci, která je podporována významným sponzorem, jenž do nás vložil důvěru. A chceme se prezentovat tím nejlepším možným způsobem. Tak trochu cílem do budoucna je napevno se usadit v nejvyšší soutěži. Pro rezervní tým by byl ideální postup do druhé ligy a stát se ještě větší oporou prvního mužstva.

S jakými cíli jste se svým mužstvem („A“, „B“ i „C“) vstupovali do této sezóny a jak se ambice daří naplňovat?
Ivo: Do superligy jsme postupovali s hlavním cílem, a to nehrát pouze o udržení v soutěži, ale pokusit se pohybovat v první polovině tabulky. Před sezónou jsem z médií hodně vnímal, že se nám moc nevěří. A i proto se snažíme dokázat, že máme kvalitní tým a jsme schopni potrápit každého soupeře. Bohužel v závěru podzimí části nám tak trochu došly síly. Což mi dalo jasný signál, že je zapotřebí v zimní přípravě tým posílit. Co se týče rezervních týmů, tak tam bych si přál, aby vždy hráli s odhodláním vítězit bez ohledu na to, zda můžou nebo nemůžou postoupit do vyšší soutěže.
Ruda: Z důvodu, že se ve třetí lize pro nadcházející ročník udrží týmy pouze do šesté pozice, tak jsme si stanovili jako cíl soutěž udržet. Postup do druhé ligy bychom vnímali jako příjemný bonus. I když momentálně má nejblíže k postupu do druhé ligy Corinto Blues, já osobně favorizuji EUROPLOTY.
Jirka: S „Céčkem“ bychom se rádi udrželi ve třetí lize, protože, jak už říkal Ruda, v letošní sezóně bude víc než polovina týmů sestupovat do ligy čtvrté. Zatím jsme na prvním sestupovém místě, ale na udržení se v soutěži nám chybí už šest bodů, což je poměrně hodně vzhledem ke kvalitě týmu před námi.

Vloni vám to konečně vyšlo a po triumfu ve 2. lize jste postoupili mezi elitu. Jak těžké bylo vyšplhat do nejvyšší soutěže?
Ivo: Každý postup je svým způsobem náročný. Sezóna je dlouhá a není jednoduché se udržet po celou tu dobu v dobré formě. O tom, že druhá liga má své kvality, jsme se přesvědčili již ve své první sezóně. A pokud jsme chtěli pomýšlet na postup, museli jsme tým posílit o dva až tři hráče. I tak jsme si příliš velké cíle nedávali a spíše jsme vyčkávali, jak se bude pro nás vše vyvíjet. Až z toho vznikl boj o postup, který se stal určitě zajímavým i pro nejednoho nezaujatého diváka malé kopané.


Hráči prvního týmu Fénixu na Top Ten Award 2012, kde převzali trofej pro vítěze 2. ligy

Jak vidíš šance prvního mužstva v Superlize z krátkodobého i dlouhodobého hlediska?
Ivo: Superliga je rozdělena, jak už to bývá ve spoustě soutěží, na dvě poloviny. První polovinu tvoří elitní, špičkové týmy, které jsou schopny reprezentovat celé Brno a druhá polovina je ten zbytek, který tolik šancí na první příčky nemá, ale bez kterého by tato soutěž nemohla nikdy fungovat. Zároveň však může každý porazit i ty špičkové týmy. Byť to vítězství může být považováno za náhodné, ale v každém případě vzbudí pozornost a různé diskuze. A tam bych možná prozatím viděl naše šance. (úsměv) Do budoucna bych si samozřejmě přál, aby byl Fénix považován za superligový klub a byl pravidelním účastníkem této soutěže. Co vše nás nakonec čeká, se ukáže až postupem času.

Stále jsi pro „A“ mužstvo klíčovou postavou. Jak dlouho by ses chtěl udržet na nejvyšší úrovni?
Ivo: Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, jestli mám potřebu se udržovat na nějaké úrovni a pokud mohu hrát Superligu, myslím si, že je to v malé kopané ta nejvyšší možná úroveň. Tohle beru spíše jako rekreační sport a pokud mi zdraví dovolí, budu se snažit hrát nejlíp, co to jen půjde. Rozhodně nikdy neřeším, jestli to bude za „A“, „B“ nebo „C“ tým. Když svým výkonem na hřišti pomůžu, bude to jen dobře, ale spokojený budu, i když se týmům bude dařit taky bez mého herního projevu. Mojí povinností je hlavně se starat o správnou činnost a prezentaci klubu.

Rudo, ještě vloni jsi pravidelně nastupoval za „A“ mužstvo, jemuž jsi pomohl k postupu do Superligy. V ní jsi však nastoupil k jedinému zápasu. Nechtěl bys hrát více?
Ruda: Jestli pomohl, to nevím, ale byl jsem součástí tohoto historického úspěchu.(úsměv) Superliga je podle mě momentálně soutěží, do které patří opravdoví fotbalisté, nikoliv nadšenci jako já. Každopádně se na náš „A“ tým rád zajdu podívat, pokud mi to časové možnosti dovolí.

Máš na kontě již zmiňovaný start v nejvyšší soutěži. Jaké pro tebe bylo první utkání mezi elitou? (Fénix dostal od Cordoby výprask 11:1 - pozn. red.)
Ruda: K zápasu jsem se dostal naprostým omylem, když jsem přijel na VUT v čase 19:10, přičemž Fénix hrál od 20:40, tak jsem se podíval na probíhající druholigový zápas. Jestli si dobře pamatuju, bylo to pár kol před koncem a sám dobře víš, jaké teploty v tu dobu na VUT panují. Úplně zmrzlej jsem potom přišel za borcama do šatny, abych se aspoň trošku ohřál. Bohužel bylo zrovna málo hráčů, jeden měl mírné zpoždění a já neměl nic na práci, tak jsem byl nechtěně povolán. (smích) Nakonec mi kopačky zapůjčil sudí Patrik Moder, kterému tímto ještě jednou děkuju. (úsměv) Na hřišti jsem byl asi tři minuty. (smích) Každopádně Cordoba patří mezi stabilní mančafty Superligy a Fénix tehdy vůbec neměl svůj den, přesto si myslím, že spokojenost s průběhem soutěže může být. Tento tým hraje sympatický střed tabulky a jako jediný dokázal oloupit suverénní Tango o body.

Netajíte se tím, že byste rádi dostali „Béčko“ do 2. ligy, letos to však zatím na postup nevypadá. V jakém horizontu by sis představoval posun svého celku o úroveň výše?
Ruda: Jak již bylo zmíněno, prioritou sezóny je umístit se do šestého místa zaručující udržení ve třetí lize, což nebude vzhledem k vyrovnanosti soutěže vůbec jednoduché. Otázka druhé ligy je vizí budoucnosti a ta se bude odvíjet také od situace „A“ týmu, který se doufám stane pravidelným účastníkem Superligy. Druhá liga má bezesporu svoji kvalitu, s „A“ týmem Fénixu jsme v ní působili dva roky, takže vím, co to obnáší. Momentálně je tato soutěž velmi vyrovnaná. Nejlépe má zatím nakročeno Habrůvka, což mě celkem překvapilo vzhledem k tomu, že ještě loni hrála třetí ligu. Silný je i kohoutovický MOP, ale uvidíme, co přinese jaro. Nejobtížnější situaci má poslední Rakol, kterému moc šancí na záchranu nedávám. 

Jirko, „C“ tým má předurčeno, že nikdy nemůže postoupit výše („C“ tým nemůže předběhnout „B“ tým a ani se s ním nemůže potkat v jedné soutěži – pozn. red.). Není to trochu frustrující pocit?
Jirka: „Céčko“ zatím není v pozici, že by mělo postoupit, takže mě to nijak netrápí. (úsměv) Pokud by mělo dojít k tomu, že bychom se nějak křížili s „Béčkem“, tak je to vždycky o dohodě, ale jak jsem řekl, zatím to bohužel není aktuální otázka.

Loni jsi nastupoval výhradně za „B“ tým, letos sis v jeho dresu připsal pouze dva starty. Chtěl bys tam hrát více, nebo se soustředíš na výkony ve „svém“ mužstvu a „Béčku“ jen občas vypomůžeš?
Jirka: Je to přesně jak říkáš, ty starty byly jenom výpomocí, primárně jsem hráč „Céčka“ a chtěl bych hrát hlavně za něj. Aktuálně bojujeme ve stejné lize jako „Béčko“, stejně jak to mají také třeba EUROPLOTY, takže jsem si ani nepohoršil. (úsměv)

„B“ i „C“ mužstvo hraje 3. ligu, byť logicky jinou skupinu. Ty Jsi jeden z těch, kteří letos nastoupili v obou. Jak bys tyto dvě skupiny, které jsou teoreticky na stejné úrovni, porovnal?
Jirka: Naše série je určitě ta náročnější. (smích) A teď vážně, z těch dvou zápasů těžko říct, myslím si, že je to velmi podobné.


"C" tým

V čem je největší síla vašeho celku a na čem je naopak potřeba zapracovat?
Ruda: Já osobně vidím výhodu v tom, že většina hráčů stála u vzniku klubu. Nelze popřít ani fakt, že za nás pravidelně nastupují hráči „A“ týmu, včetně Milana Němečka, který dle mého názoru patří mezi největší talenty pohybující se v malé kopané. K tomu ale bylo „Béčko“ v podstatě určeno, aby si v něm zahráli ti, co by v Superlize nedostali tolik prostoru a zároveň zůstali v kontaktu s „A“ týmem. Mezi naše slabší stránky patří koncentrace v závěrech zápasů, kdy jsme několikrát zbytečně ztratili body.
Jirka: Pokud máme dobrý den, tak se nám díky týmovému výkonu daří bodovat i s lepšími týmy. Co se našich slabin týče, těch vidím hodně. (úsměv) Ale na jaře bych byl rád, kdybychom se zlepšili v efektivitě proměňování šancí a procentech držení míče.

Čeho bys chtěl v malé kopané dosáhnout? Ať už sám za sebe nebo se svým týmem.
Ruda: Už jsi to v podstatě naznačil, rád bych vytvořil tým, který bude jednou stabilním týmem druhé ligy. Každopádně tím hlavním je, abychom se malou kopanou bavili, děláme to přece pro radost a zábavu, což je posláním tohoto sportu. To souvisí s tím, dělat Fénixu dobré jméno a mít kolem sebe lidi, kteří mají ten samý cíl.
Jirka: Mně nedávno operovali kotník a mám v něm pár šroubů, takže bych chtěl hlavně co nejdřív začít chodit a potom i hrát. (hořký úsměv) No a potom bych se rád dožil toho, že s týmem jednou zaslouženě postoupíme do vyšší soutěže.

Vzkázali byste něco čtenářům?
Všichni: Ať už jste volili Miloše nebo Karla, buďme rádi za našeho Filipa (Dr. Filip Juda, prezident a zakladatel BSMK, zároveň i prezident Asociace malého fotbalu České republiky - pozn. red.), který dělá pro malou kopanou maximum a umožňuje nám provozovat tento skvělý sport. Také bychom chtěli za celý Fénix poděkovat našim sponzorům, kteří nám finančně pomáhají.
Ruda: Zároveň bych chtěl tímto vyzvat další zástupce týmů, aby se nebáli ozvat ohledně realizace takového rozhovoru a dostali tak svůj tým více do podvědomí čtenářů.
Jirka: Rád bych ještě popřál hráčům z ostatních týmů, aby se jim vyhýbala zranění a taky na ně apelovat, aby se někdy víc bavili fotbalem a zbytečně nejitřili emoce.

Děkuji za rozhovor.
 
- Michal Kašpárek -