Dalším, kdo přijal pozvání k rozhovoru a využil tak možnosti představit svůj klub, je Martin Rabušic reprezentující MOP Brno. O týmu okupujícím přední příčky druholigové tabulky a prahnoucím po postupu mezi elitu se v následujících řádcích dozvíte vše, co by vás mohlo zajímat.
 
Ahoj, pro začátek se prosím tradičně představ.
Čau, jmenuji se Martin Rabušic. Je mi 22 let. Pracuji v kohoutovické společnosti MOP Brno, která je naším sponzorem v malé kopané. Kromě ní hraji závodně fotbal. Rád si jdu zahrát jakýkoliv sport, ale bohužel kvůli pracovní, tréninkové a zápasové vytíženost mě na to nezbývá moc času.
 
Hrál jsi malou kopanou ještě před MOPem?
Malou kopanou jsem nikdy předtím nehrál. Ani jsem nevěděl, že něco takového existuje.
 
Jak ses tedy k malé kopané dostal?
Když jsem měl před třemi lety na starosti umělou trávu při ZŠ Chalabalova, tak jsem tenhle sport poznal. Zde jsem se seznámil s Filipem Judou a viděl spoustu kamarádů, kteří již malou kopanou hráli.
 
Kdy se zrodil nápad založit MOP Brno a odkud jsi čerpal hráče při skládání týmu?
Před sezónou 2010/2011, kdy se zakládala 3. liga. Tento nápad se líbil jednateli MOPu Brno panu Lipovskému, který mi potvrdil koupi dresů a finanční podporu. Začal jsem obvolávat bývalé spoluhráče a hlavně fotbalisty od nás z Kohoutovic, se kterými jsem se dobře znal a věděl, že jim malá kopaná půjde. Nerad bych docílil toho, aby byl každý fotbalista z jiné městské části.


 
S jakými představami jste vstupovali do světa malé kopané?
Ze začátku si ze mě pan Lipovský dělal legraci, že chce do dvou let vidět postup do Superligy. Jenom díky horšímu vzájemnému zápasu s jedním ze soupeřů nám to sportovní cestou uteklo. Jestli se nám to podaří letos, tak už bychom do toho s největší pravděpodobností šli.
 
Hned v první sezóně se vám podařilo postoupit z 3. ligy do 2. Byl to pro vás velký úspěch? 
Dali jsme si to za cíl, takže to byla spíš povinnost (úsměv). Každopádně jsme za to byli šťastní, protože z velkého fotbalu vím, že postupy z nižších soutěží jsou velmi těžké a to stejné platí i v malé kopané. V každé soutěži se najdou kvalitní týmy, které musíš porazit, abys postoupil.
 
Jak bys popsal vaši nováčkovskou sezónu?
Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdeme. Nehráli jsme žádné přáteláky a před prvním zápasem proti Last Minute jsme se v takovém složení sešli poprvé. Po pár kolech se do popředí tabulky dostal Karlsberg „B“, Melchester a my. S prvně jmenovaným týmem jsme dvakrát v sezóně prohráli, což pro nás nebylo moc dobré. Naštěstí s Melchesterem jsme oba zápasy vyhráli a zajistili si postup do 2. ligy z 2. místa.
 
Ale raketový vzestup neustal a po postupu do 2. ligy jste se ihned pevně usadili mezi elitou soutěže. Přechod o úroveň výše byl pro vás opravdu tak snadnou záležitostí?
Odešli dva kluci, kteří na to bohužel neměli a místo nich přišli tři noví hráči, kteří nám neskutečně pomohli. Troufnu si říct, že bychom s kádrem z 3. ligy nehráli na špici, ale někde ve středu tabulky. Úroveň 2. ligy je samozřejmě mnohem vyšší.
 
V průběhu sezóny jsem se tě ptal, zda bys v případě úspěchu chtěl se svým týmem to Superligy. Tehdy jsi říkal, že nevíš, zda je kádr na nejvyšší soutěž dostatečně kvalitní. V závěru ročníku to však vypadalo, že se rvete o postup…
Ke konci sezóny se nám podařilo získat Dana Břežného, hráče s prvoligovými zkušenostmi. Naše výkony šly opět o kousek výše. Možnost postupu do Superligy se nakonec objevila, když nám byla nabídnuta licence odstupujících Kašparů. Já jsem byl pro, ale nechtěl jsem o tak důležitém kroku rozhodovat sám a kluci mě přehlasovali s tím, že si to vybojujeme příští rok sportovní cestou. Teď jsem za tohle rozhodnutí docela rád.
 
Posun do elitní soutěže vám nakonec unikl pouze o skóre. Co vás stálo lepší umístění?
Některé zápasy, které jsme měli dobře rozehrané, jsme nedokázali dotáhnout do vítězného konce. Pokud chcete postoupit, tak je pět remíz strašně moc. V předposledním kole jsme hráli proti Fénixu, který měl tou dobou už zajištěný postup. Odehráli jsme náš nejlepší zápas sezóny, ale ani to bohužel na tři body nestačilo. Fénix loni postoupil zcela zaslouženě.  
 
Právě Dynamo, které loni o skóre postoupilo na úkor MOPu, si hned v prvním kole Superligy vyšláplo na Tripoli, Fénix zase jako jediný obral o body Tango a usadil se ve středu tabulky. Jak bys zhodnotil dosavadní působení vašich loňských soupeřů v nejvyšší soutěži?  
Pokud Dynamo sebralo body Tripoli, tak bychom je s největší pravděpodobností sebrali i my. Tripoli nebylo v plné sestavě. Kdyby hrálo v sestavě, ve které vyhrálo ligu, tak by rozhodčí neměl ty góly kam psát. Jak se říká: „jedna vlaštovka jaro nedělá“. Oproti tomu Fénix si udržoval v podzimní části stabilní výkony a zaslouženě okupuje 7. pozici.
 
Jak bys zhodnotil dosavadní průběh sezóny, v jejíž polovině držíte druhou pozici?
S průběhem podzimní části soutěže jsem spokojen. Jsme na 2. místě s jednobodovou ztrátou na vedoucí Habrůvku. Navíc je máme na jaře na umělé trávě. Chtěli bychom tuhle soutěž vyhrát. Nikdy se nám to nepodařilo a letos cítíme šanci. Čeká nás ještě jedenáct těžkých zápasů, ale pokud budeme pokračovat ve výkonech z podzimu, tak máme šanci to dokázat.
 
V nedávném rozhovoru se Michal Pavlíček, prezident Poutníku 1552 nechal slyšet, že podle něj vyhrajete ligu, protože předvádíte skvělý superligový fotbal. Chtěl bys na to nějak reagovat?
Každá taková slova potěší. Spoluhráči tam mají kamarády, takže možná proto takový výrok (úsměv). Teď vážně, je to (Poutník) bojovný tým. Když jsme proti nim nastoupili a rychle vedli 4:0, tak to nezabalili a pořád zlobili. Mají tam šikovné hráče, docela tím žijí, což je jenom dobře. Doufám, že se vyhnou sestupu.
 
Troufl by sis odhadnout, jak dopadne sezóna, co se týče postupujících a sestupujících celků?
Rakol už to má asi spočítané. Pak je to tam strašně vyrovnané. Nerad bych, aby sestoupil některý z nováčků, protože mně jsou všichni sympatičtí. Co se týče postupu, tak podle tabulky to vypadá jednoznačně, ale klidně se může stát, že postoupí Rebešovice a HT Group C. F. Všichni se máme na co těšit.


 
Všiml jsem si, že ve svém středu nemáte vyloženého kanonýra, ale žádný z hráčů v poli nemá problém se střílením branek. Je právě střelecký apetit mužstva vaší hlavní zbraní? Na čem ještě stavíte svůj úspěch?
Vyplývá to ze hry. Moc gólů po individuálních akcích nedáváme. Snažíme se hrát pohlednou kombinační hru, což se nám i někdy daří (úsměv). Jsme tým. Je přece jedno, kdo ten balón do branky dostane. Už jenom já a otec jsme letos nedali gól (smích).
(Martin je brankář a otec Radek nastoupil v této sezóně pouze ke dvěma utkáním – pozn. red.)
 
Kde vás naopak tlačí bota?
Náš největší problém je asi v motivaci. Podceňujeme papírově slabší soupeře, což by se nám nemuselo vyplatit. Na podzim jsme hodně zápasů otáčeli až těsně před koncem, protože jsme měli špatné vstupy do utkání právě vinou podcenění soupeře. Budeme jen doufat, že se toho na jaře vyvarujeme.
 
Vloni se někteří z vašich soupeřů vyjadřovali ve smyslu, že nejste zrovna fair play tým. Ať už co se slovních výpadů týče, tak chováním na hřišti. Jak to vnímáš ty, jde o výmysly nebo se vaši hráči ve vypjatých chvílích skutečně chovají za hranicemi slušnosti?
Za pár zápasů bychom asi cenu fair play nedostali. Ale ukažte mně tým, který hraje slušně každý zápas? Jestli takový existuje, tak musí být na posledním místě tabulky. Nejspíš ale narážíš na zápas proti Dynamu. Rád bych se k tomu touhle cestou vyjádřil. My jsme v tom utkání ještě patnáct minut před koncem vedli 3:0, ale bohužel to nedotáhli do úspěšného konce a nakonec byli rádi za bod. Ten den ale neskutečným stylem „čaroval“ pan rozhodčí Sasín. Jako bývalý sudí se snažím rozhodčím v zápasech pomáhat, ale zde jsem byl i já neskutečným způsobem naštvaný a cítil jsem se poškozený. Nemám to za zlé panu Sasínovi, spíš to bylo podcenění ze strany delegace. Když někdo nemá zkušenosti z velkého fotbalu a jde pískat malý fotbal, tak by měl nějaké zkušenosti nejprve získat. Je tu přece liga firem, juniorů, žen a dvě nižší soutěže. Trochu jsem nechápal chování hráčů Dynama, kterým jsme my osobně nic neudělali a po zápase si s nimi šli normálně podat ruce. Co mě mrzí je to, že na svém webu použili naše logo, na které dělal potřebu nějaký panák. Z jejich strany pěkná hloupost.
 
Pojďme k veselejším věcem. Souvisí barva vašich dresů s hvězdami Realu Madrid? Nutno říci, že předváděná hra chvílemi skutečně připomíná slavný „Bílý balet“.
(úsměv) naše hra je na úrovni možná tak přípravky Realu Madrid. Když jsme tým zakládali, tak jsme se shodli, že bílá bude nejlepší. Nic víc v tom není.


 
Jak se MOP připravuje na jarní část soutěže?
Byli jsme na turnaji ve Velkých Pavlovicích. Chtěl bych před sezónou odehrát alespoň dva přáteláky. Netrénujeme a ani trénovat nebudeme. Drtivá většina hráčů má tréninky ve velkém fotbale, a to myslím bohatě stačí.
 
S kým je v týmu největší legrace?
Ještě jsem nezažil zápas, před kterým by nebyla sranda v šatně. Mohou za to hlavně Lukáš Bittó a David Reigl.
 
Kdo je z týmu nejchytřejší?
Tam je to samá rozumbrada (úsměv). Ale největší asi Jan Geschvantner. Když se napije, tak má neskutečné nápady.
 
Má tým přirozeného vůdce?
Jsme kolektiv, nemáme žádného vůdce. Ale když nastoupí Dan Břežný, tak je to cítit a výkony všech jsou na hranicí maxima. Je radost hrát po boku s takovým fotbalistou.
 
Chtěl bys našim čtenářům něco vzkázat?
Všem čtenářům, hráčům a vedení malé kopané přeji hodně zdraví, klidu a spoustu úspěchů jak v malém fotbale, tak v osobním životě.
 
Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v boji o Superligu.
 
- Michal Kašpárek -